Reakce na recenzi:

Kristýna - @ 01.04.2014

Poctivý soudruh, totiž zasloužilý umělec v naší socialistické republice, kroutí hlavou nad dvojjazyčným obalem čerstvě vylisovaného vinylu, který stejně tak nese i znavenou tvář jistého mladíčka, mladíčka s tváří tyrkysově vybarvenou. Nerozumí všemu tomu nadšení okolo hudebního balastu zvaného jazz rock a hlavou kroutí dál, div mu na krku stále drží.
Pražský výběr, přátelé. Píše se rok 1978 a mladé jazzrockové seskupení okolo veskrze nadějného, ambiciózního hráče na klávesové nástroje Michaela Kocába nyní plnohodnotně debutuje se svým albem „Žízeň“.

Album přínáší čtyři kompozice, z nichž dvě přesahují stopáž deseti minut. Pode všechny skladby je podepsán Michael Kocáb, velmi nadějný objev na československé jazzové scéně. Od EP z minulého roku se Pražskému výběru nepatrně změnila sestava, kdy bubeníka Jana Žižku nahradili neméně kvalitní hráči Vratislav Placheta a Ladislav Malina. Mimo klasické obsazení můžeme pozitivně vnímat také obohacení formace o zajímavé hosty; zde jsou to pak například Zdeněk Šedivý na trubku, Martin Kratochvíl na syntezátor Mini Moog nebo Michal Gera a Bohuslav Volf, dechaři, kteří také spolupracovali na nedávno vydaném albu „Piknik“ velice podobně stylizovaného Energitu. „Žízeň“ rozhodně netrpí nejčastějšími neduhy nahrávek dnešních skupin, jako je například prvoplánová líbivost nesrovnatelně primitivnějších beatových kapel. Všechny skladby jsou propracovány do nejmenšího detailu, aby se výborně doplňovaly se snad až virtuózním muzikantstvím hlavních tahounů tohoto souboru.
Pražský výběr rád dává na odiv svou kompoziční i interpretační vyzrálost, také svou výtečnou schopnost improvizace. V jiné oblasti už však měla v nedávné minulosti prvenství jiná československá kapela, a sice Modrý Efekt Radima Hladíka, který na albu „Nová syntéza“ z roku 1971 bezbolestně implantoval bigbandovou rozmáchlost do beatové hudby. Podobnou náladou (tedy onou „rozmáchlostí“) disponuje i nahrávka „Žízeň“, která ji však zasazuje do mírně jazzověji založených poloh. A nutno podotknout, že s velkou dávkou elegance a grácie. Michaelu Kocábovi a jeho souputníkům se zde daří velmi vkusně reagovat na světové hudební trendy, což si jistě také zaslouží obrovskou dávku uznání a respektu. Vynikající reprezentace československých umělců v zahraničí!

Tolik k návratu do minulosti. Ano, takto nějak by asi vypadala má recenze, kdybych ji psala v době vydání alba. Pokud jde o mé skutečné stanovisko, toto album je pro mě určitou alternativou k jiným výtečným jazzrockovým uskupením dané doby, které ovšem ve většině případů vydaly více než jedno album. Kompozice na „Žízni“ jsou na velmi vysoké úrovni, také velmi okázale navazovaly na o něco méně čestvé Jazz Q, nicméně si myslím, že kvalitativně nedosahovaly až takových hvězdných výšin, jak mnozí hudbymilovní lidé rádi nekriticky tvrdí. Pro mě se toto album pohybuje na rozmezí mezi třemi a čtyřmi hvězdami, jsem však svou úctou ke géniu Michaela Kocába nucena své hodnocení zaokrouhlit nahoru. Snad mi v tomto případě, přátelé, odpustíte.