Reakce na recenzi:

Snake - @ 19.03.2014

Za fanouška zahraniční "fusion" se sice nepovažuji, leč s chutí čas od času pošmáknu si na tuzemském jazzrocku. Když mě tedy skolí ta pravá a nefalšovaná jazzrocková horečka, léčím ji poslechem skupin Stromboli, Jazz Q, Bohemia, Energit, Mahagon, nebo Combo FH. Kolem druhého alba výše jmenovaných Combo FH - "Situace na střeše" - se tady nedávno rozpoutala zajímavá přestřelka, ovšem prvotinu "Věci" nikdo nezmínil. Rozhodl jsem se tedy na několika příštích řádcích album blíže představit.

Na ploše necelých čtyřiceti minut nachází se čtrnáct zcela instrumentálních skladeb. Kytaristu Pavlíčkovsko - Andrštovského typu bychom tady hledali marně, prim hrají spíš klávesové a dechové nástroje všeho druhu, jejichž výčet by byl opravdu dlouhý. Největší sílu desky spatřuji v neuvěřitelném množství nápadů, melodií a zvratů nacpaných do relativně krátkých časových úseků. Vždyť nejdelší skladba má sotva čtyři a půl minuty a v tomto směru mi to kolikrát přijde doslova jako mrhání potenciálem. Nene, žádných předlouhých improvizovaných sól se tady opravdu nedočkáme, frčí to jak na drátkách. Do své hudby navíc Combo FH přibalilo nadhled, humor a recesi a je to pořádně cítit. Místy propuká tu doslova nevázané veselí, nehledě na roztodivné názvy samotných skladeb. Za nejpodařenější jednoznačně považuji vtipný a mnohavýznamový té úplně poslední - Asi to zabalíme, i Josef už to zavinul...

Je docela těžké vybrat tu nejlepší věc, po mnohokrát opakovaném a soustředěném poslechu nakonec bych vybral hned ty první dvě v pořadí - členité, košaté a hravé Guma - gu, spolu se Sedli a jedli. Velice se mi zamlouvá také páreček rozverných kousků Řezník zítra nepřijede a Sen sušené jahody. Tento mohl by velice dobře posloužit jako podmaz k večerníčku pro děti. Nu a jako poslední vypíchnul bych ještě chytlavou Tam na horách v rákosí.

Deska má pochopitelně i pár mínusů. Moc jich sice nenacházím, ale nic zajímavého nevidím například na experimentální hlukové koláži v první polovině skladby Přilož ucho a poměrně těžko trávím i Druhou nejlepší pastičku na myši.

Velice výpravná a hudebně nadupaná reedice od Indies Happy Trails obsahuje spoustu bonusového materiálu, jehož bližší popis vydal by na samostatnou recenzi. Tak jen ve zkratce. Skladby jsou chronologicky řazeny podle data tak, jak byly vydány a cedlo otevírá trojice kousků z EP Mini jazz klub č.11. Propracovaný a do nejmenšího detailu vymazlený jazzrock. Osobně tuto nahrávku považuji za vůbec to nejlepší, co nám po Combo FH zbylo. Následuje hudebně značně odlišný singl z roku 1980, na kterém se kapela prezentuje v komerčněji zaměřených písničkách. Je to výsledek spolupráce s Onřejem Hejmou, Ivanem Hlasem a Yo Yo Bandem a zlášť Horký vzduch a písek se mi opravdu líbí. Vtipný text, s nadhledem nahraný doprovod s tubou místo baskytary a kouzelná vsuvka s vokálem Jany Koubkové. Hudba s hitovým potenciálem, která by se mohla hrát v rádiích a která by autorům dala vydělat i nějaké prachy. Jenže po ní ani pes neštěkne.. Následuje samotné album Věci a po něm kolekce singlů z let 1982 - 83. To už je muzika předznamenávající cestu, kterou se Daniel Fikejz bude ubírat na desce "Situace na střeše". Ale s daleko propracovanější instrumentací, tedy s minimem studených keyboardů a bez bicího automatu. Vynikající matroš s vtipnými texty, palec nahoru dávám hlavně písničkám Jsou jen půl a Když nám teče do bot. Se slzou v oku vzpomínám si, jak jsem ještě jako hudební nedochůdče posledně jmenovanou hltal z televizní Hitšarády...

Věřím, že na Progboard sem tam zabloudí i jazzrockový fanoušek a ten by si k této poloze skupiny Combo FH mohl najít cestu. Nebo kdokoli jiný, mapující tuzemskou scénu z období socialismu. Drtivá většina obsahu cédéčka se mi opravdu líbí a dávám mu poctivé čtyři hvězdy.