Balů - @ 18.10.2016 | #

Úvodem musím říci, že Peter Gabriel je má srdcovka. Ale o to větší nárok na kvalitu u mne jeho hudba vyvolává.
A musím se přiznat, že velký problém mám s jeho sudými řadovkami.
Nevím proč mi to tak vychází. A největší problém mám s touto deskou.

První řadovku prostě miluju, ale zde je to prostě jinak.
První píseň On The Air je pro mne nějakým ( nezajímavým ) klonem Who ještě ke všemu s divným zvukem.
Dále pokračují nálady jak od Genesis. Ty nejsou špatné, ale čekal jsem, že chce Peter dělat svou novou hudbu. Většina alba mne vrací k desce Jehně... ale to mi hlava nebere.
Je tu perla Indigo, ale to je dost málo.
Nevím zda bylo nutné do roka od 1st vydat další desku, ale mne vůbec neoslovila.
A plně se zde zjevil syndrom druhé desky.

A to v tom roce vyšly jiné silné desky:
Talking Heads nebo Díre Straits, Jethro Tull...

Desku znám od doby kdy vyšla, ale dodnes se s ní nemohu ztotožnit.
Zajímal by mne názor jiných pamětníků a vy ostatní mne prosím nekamenujte!

Rovant69 @ 18.10.2016 18:20:29 | #
Peter Gabriel a jeho Dvojka. Mám k ní zvláštní vztah.
Začnu trochu zeširoka. Z burzy jsem si jako co by študák přivezl Jedničku, v jugoslávské nevalné kvalitě. Deskou jsem byl nadšen, i když pro nadšeného Genesisofila to nebylo úplně ono. Namlsán tímto jsem si pořídil jeho Dvojku. Byl to můj první originál a náležitě pyšný jsem si jej nesl domů.
Poslechl jsem ji a mé pocity byly hodně rozporuplné. Na jednu stranu osobitý Peterův styl On the air či D.I.Y, krásné křehké skladba Mother of Violence . Zvláštnost A Wanderful Day… a moc pěkná White Shadow naznačuje co se asi bude dít na Trojce. Ona vlastně celá první strana je vcelku pěkná .
Z druhou stranou mám již trochu potíže, byť začíná krásnou skladbou Indigo, trochu v duchu Here comes the flood místy se tam mihne vliv již Collinsovských Genesis. Jenže pak…Animal magic, experiment Exposure, naznačuje co se asi bude dít na Trojce. Kraťoučká skladba Flotsam & Jetsam nás opět vrací někam k Jedničce a Genesis. A další Perspektive nepobírám ani po letech. Závěrečná Home sweet home je asi předzvěstí Don´t Give Up.
Po několika posleších jsem musel vzít obal desky do ruky a říci zrcadlo pravdy, podle jednotlivých písní. Líbí/nelíbí. Scóre 7 + 3 -. To zas není tak nejhorší, ale jako celek mi to moc nesedí. A to platí do dneška.
Rok nato jsem už sjížděl živák Plays Live, aniž bych znal Trojku či Čtyřku. Prostě onen Živák byl pro mě výchozí dílo Gabrielovi tvorby. S perfektním zvukem a aranžemi méně výrazných písní, které na Plays Live (Long) zcela rozkvetly a tak byla Dvojka u mě mírně zapomenutá. Na další burze jsem ji prodal.
Dávám poctivé 3 hvězdy.