Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 16.07.2007

Album slibuje od samého začátku mnohem hodnotnější zážitek, než nepříliš povedený debut, řízná, rocková On The Air, velice povedená skladba se skvělou Levinovou baskytarou a Gabrielem v poloze, jakou u něj mám nejraději – úplně ho slyším třeba v Lillywhite Lilith.

I následující D.I.Y. je svižná rocková věc, navíc celá velice lichá :-)

Pokračujeme v trochu lyrické poloze – Mother Of Violence a zase trošku odvazu v A Wonderful Day In A One – Way World – moc pěkný refrén.

Jedním z vrcholů je White Shadow, určitě i díky base Tony Levina a kytarovým sólem, které silně připomíná King Crimson, což bude asi proto, že ho hraje Robert Fripp :-)

Indigo – laťka zůstává velice vysoko. A rocková podoba alba pokračuje i v další Animal Magic.

Monotónost Exposure mě trošku nudí, mou pozornost udržuje opět skvělý Tony Levin a vypjatý Gabrielův vokál.

Po nevýrazné Flotsam And Jetsam následuje opět rocková skladba, Perspektive, s pěkným saxofonovým sólem.

Závěr obstarává Home Sweet Home, pomalá balada, která mi trochu (ne poprvé na tomto albu) připomíná The Beatles. Pěkně se rozjíždí a graduje v poslední minutě.

No, z druhého sólového alba Petera Gabriela mám opravdu mnohem, mnohem lepší pocit, než z prvního. Obě jsem poznal již v době vydání, obě jsem si připomenul snad po dvaceti letech, co jsem je neslyšel. Určitě mi vyhovuje větší přímočarost, možná jednoduchost, syrovost a rocková poloha, album na mě působí i celistvěji, Gabriel jakoby se téměř našel. Při poslechu jsem si uvědomil, že to asi vůbec neměl jednoduché, opustit slavnou kapelu a vydat se na sólovou dráhu, možná jsem mu v hodnocení jedničky lehce ukřivdil, nicméně rozdíl mezi oběma alby je podle mě obrovský.

Pepa, 7.6. 2006