Reakce na recenzi:

mct - @ 12.12.2005

Po nadúrodě alb z let 1984-5 je Gaudi tak trochu návrat ke stylu z let 70., úrovně tehdejších alb bohužel nedosahuje. Album bylo věnováno katalánskému architektovi Antoniovi Gaudímu. Úvodní La Sagrada familia pojmenovaná po vskutku neobvyklé a bez jakékoholiv přehánění megalomanské stavbě chrámu Svaté rodiny (dodnes nedokončené), je velmi povedená pompézní skladba, pokoušející se vystihnout její velikost. Too Late je poslední skladbou, kterou si L. Zakatek s Projektem nazpíval. Píseň je docela dobrá, ale Lenny tady od autorů (autora?) moc prostoru nedostal, škoda. Docela zajímavá je i Standing on higher ground se zpěváky Geoffem Baradalem a Ch. Rainbowem. Naopak nijak zvlášť na mě nezapůsobila Money talks a už vůbec ne Closer to heaven nebo Inside looking out, to jsou opět typické rutinní „projektovky", že by je ani sebelepší zpěvák nepozvedl. Ale konec dobrý, všechno dobré, závěrečná Paseo de Gracia pojmenovaná po jedné barcelonské třídě znovu rozvíjí motivy úvodní Svaté rodiny, tentokrát ve svižnějším tempu s nezbytnými motivy flamenca a kastanětami (nejspíš ovšem syntetickými), tak se ten neslaný nemastný dojem trochu smaže…

Při prostudování obalu alba lze objevit jistou pozoruhodnost. Alan Parsons je zde uveden pouze jako producent. Sice je na vnitřním obalu napsáno (stejně jak je tomu už od alba I Robot): „All tracks written by Eric Woolfson and Allan Parsons“, ale všichni víme, jak někdy tato kolektivní spolupráce funguje, a jaký tanec se občas po rozchodu odehrává…