Reakce na recenzi:

mct - @ 11.11.2005

Looking For Someone – zpočátku zní podobně komorně jako skladby z 1. alba, ale pak dojde několikrát ke změně rytmu a melodie, což je přesně to, čím je hudba gabrielovské éry Genesis typická, a co se mi na ní líbí.
White Mountain – příběh vlka, který porušil pravidla smečky a byl za to náležitě potrestán. Kdysi se mi podařilo nahrát tu fantastickou předehru + 1. sloku a moc se mi to líbilo. Teprve po letech jsem zjistila, jaký klenot to mám. Nádherná melodie, postupně vše graduje, 3. sloka, kde se odehrává zásadní boj mezi vlkem, který porušil pravidla, a vůdcem smečky, zní jinak než předchozí, úderně, bojovně („…Zákony bratrství říkají toto:/ Jediný král dbá o korunu bohů/ A on, uchvatitel, musí zemřít…“) a po boji se vše zvolna zklidní a vrátí k normálu…
Vision of Angels – „Stojím v lese, zírám do slunce/ dívám se na stromy, ale není tu ani jeden/ Vidím vlnící se proud, který se směje a ubíhá/ běžím, abych cítil jeho osvěžení, ale voda je suchá… Jak se rozpadnou listy, tak se zhroutí má láska/ pro křehkou krásu našich životů musí uvadnout/ I když jakmile vzpomínám na ozvěny svého mládí/ nyní necítím žádnou minulost, žádnou lásku končící láskou…“
Stagnation neznamená stagnaci ve stylu. Je to trochu klidnější skladba s velkou mezihrou a velkým dvojitým finále.
Dusk – komorní křehká skladba, úžasné sbory, je slyšet, že G. nebyli jen instrumentalisté, ale zvládali se ctí i zpěv.
V kontrastu s předchozí je pak The Knife – dvojnásobně dlouhá, v úplně jiném tempu, místy jako hudba k nějakému hororu. Jiné nástroje (elektronika), jiný zvuk (je tu taky flétna jako v předchozích). Flétna tu má ale jinou roli než u Jethro Tull, je tu jako doplněk, dobarvuje zvuk, není vůdčí nástroj.

Album je moc pěkné, mohu doporučit k poslechu.