Reakce na recenzi:

steve - @ 31.03.2019

Je běžné, když se jeden z hráčů zavedené kapely trhne na vlastní dráhu. Měnící se doba a styl Genesis podnítily Steva Hacketta k podobnému kroku. Je to logické. Pokud si má člověk zachovat úctu k sobě a čistý štít, takový čin udělat musí.

Jeho první album vyšlo (jestli se nepletu) ještě za dob jeho účinkování v Genesis. Bylo úspěšné a podnítilo tak odhodlání, o kterém Steve uvažoval. Zdobí ho nádherná malba, impozantní zvuk raných sedmdesátých let i plejáda zvučných jmen, která se účastnila natáčení. Deska má však jednu podstatnou chybu! Nezpívá se na ní. Nebo přesněji zpívá, ale jen strašně málo.

V úvodní Ace Of Wands to není potřeba, tady je Hackett jistý jako v nejlepších časech Genesis. V baladické Hands of The Priestess I. bych vedle sólové flétny zpěv uvítal. Smutná nálada si o to říká sama. A Tower Struck Down moc nemusím. Pak je druhá část Hands zase mimo vokál a konečně text obsahující poklad The Hermit – absolutní Hackett. Phil Collins pěje úžasně Star Of Sirius, ale nejvíc mě bere zdejší klávesová melodie. Po předělu The Lovers je tu nejlepší skladba desky – Shadow of The Hierophant s božskou Sally Oldfield. Hackettova kytara pláče, sténá, naříká a operní akcent Sally je dechberoucí. Středověk v té nejčistší hudební formě.

První Hackett je dobrý, dokonce výborný, ale za ty první čtyři skladby prosté vokálu mu půl bod musím strhnout.