Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 07.12.2005

Steve vytvořil svůj debut po skončení turné k The Lamb, která byla přeci jen až na pár nesporně prokazatelných věcí (Hairless Heart, Cuckoo Cocoon) dílem tvrdého jádra Banks - Collins - Rutherford. Hackett, který samotným Jehnětem nebyl nikdy příliš nadšen (neboť inklinovalo trochu jinam od jeho představ) v té době skládal "do šuplíku", a po Peterově odchodu se pustil do sóla, i tak trochu z obav ohledně budoucnosti Genesis. Jeho dílo jakoby organicky vyrůstalo a navazovalo spíše na Selling England, kam přispěl nádhernými instrumentálními kompozicemi. S mírným zjednodušením mi připadá, že na Voyage je zhuštěná esence toho, co odlišuje Selling od The Lamb, jako by Steve ze sebe vysypal všechny své ideje, které se nehodily ke strohé, mnohem méně nebeské atmosféře Jehněte. Možná, odvázán z řetězu společné vzájemné cenzury,trochu zabředl do vlastního materiálu, ale pro milovníky jeho krystalických dávnověkých hudebních struktur je to doslova ráj. Naopak by šlo stejně říci, že nesvazován druhými, vytvořil věci zcela mimořádné. Hands Of The Priestess by se vydrželo poslouchat nejen pár minut, a Star Of Sirius Vás odnese tak dokonale mimo realitu, že se člověk cítí být skoro součástí všeho. Nazval bych to skoro moderní duchovní hudbou. Shadow Of The Hierophant je neskutečná. Tímto albem se Steve dostal do kategorie autorů geniálních prvotin. A tady je také patrné, jak právě jeho duch a aranžérské ideje tvořily legendární sound Genesis, který bez něho rychle ztratil tento magický rozměr. Debut dodal Stevovi síly k tvorbě dalších skladeb Genesis, např. Entangled, Los Endos, Blood On The Rooftops, nebo instrumentální paráda na druhé straně Wind. A koneckonců, nejhezčí na jinak zcela odrodilém Dukeovi je místo, kdy v instrumentálce Duke´s Travel vygraduje Mikeova (nebo živě Darylova) kytara do plačtivého vzepětí které je prostě ..... hackettovské.