Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 11.12.2005

Říci, že jde o jednu z nejkrásnějších desek v historii rockové hudby, není asi nijak přehnané. Mnoho vynikajících desek lze obdařit mnoha atributy a superlativy, jednoduché označení "krásná" platí jistě pro toto album, počínaje už úchvatným malovaným obalem výtvarníka Petera Crosse. Subjektivně o tomto albu mohu říci, že kdyby se stalo řadovým albem Genesis místo jinak výborného And Then There Were Three (vyšly ve stejném roce 1978), bylo by možná logičtějším dědictvím „starých“ Genesis. Neboť toto album si nese éterickou atmosféru nadpozemského kouzla, jež se zrodilo už na albu Trespass, na němž se Ant masivně podílel. Co je tu nové a odlišné – křišťálové zvuky strun a kláves v dokonalém klenutí půvabných harmonií namísto nabroušeného ostří kytar hackettovských Genesis, oproti jejich rockové průraznosti chvějivá cituplná vibrace, prostoupená Antovým velmi charakteristickým hlasem. Album je nebesky poklidné, velebné, chvílemi až meditativní, pohádkově vznešené, a na této „nosné vlně“ snad ani nemá konkurenci. Nasadit kvalitní sluchátka, rozevřít rozkládací obal (pokud možno vinylu) a ponořit se do obrázků a textů tohoto klenotu, pak lze zažít téměř hodinu fantaskního světa, při němž člověk zapomene na jakoukoliv jinou hudbu.Přitom se jedná o písně, na rozdíl od více instrumentálního předchůdce, a album je doslova „stylově čisté“, na rozdíl od následovníka, trochu se rozhlížejícího po „osvědčených“ postupech. Za vrchol alba lze označit neuvěřitelnou osmiminutovou baladu Now What are They Doing To My Little Friends?, jehož smutný text je výpovědí vydry, medvěda a jelena, pronásledovaných lovci, a jeho duchovní podtext je mohutný, dotýkající se nezemských sfér.
Směle říkám, že spolu s Hackettovým Voyage Of The Acolyte a Gabrielovými prvními dvěma alby patří Wise After The Event k nejúžasnějším postgenesisovským počinům.
.