Petr87 - @ 16.01.2014 | #

Abych nějak stylově odpověděl lidem, co tvrdí, že Genesis bez Petera Gabriela už nejsou Genesis, tak by si měli okamžitě, pozorně a nejlépe několikrát poslechnout tohle špičkové album...
a kdyby i potom ohrnuli nos, tak...jejich problém...
Zkrátka a dobře, tímto opusem skupina přesvědčila a upokojila spoustu fanoušků, co si mysleli, že bez Gabriela za mikrofonem už to nepůjde...ale ono to šlo a to více než dobře, ne-li ještě lépe...
Petera nahradil za mikrofonem Phil Collins, o kterém si myslím (už jsem to psal jinde) že je prostě ještě o pár tříd lepší zpěvák, než jeho předchůdce...opravdu, takhle to vidím a slyším...

Album otevírá naprosto strhující skladba Dance On A Volcano...Phil měl vždy podobnou barvu hlasu, jako Peter, ale tady se mu místy až neuvěřitelně moc podobá...jde zkrátka vidět, slyšet, že ještě hledá svůj styl, že se rozkoukává...

Následuje jedna z nejlepších a mých nejoblíbenějších kompozic na albu, Entangled...
Tady se Steve s Tonym skutečně vyznamenali...Celá skladba má pro mě takovou neopakovatelnou, až hladivou atmosféru, no a ten závěr...totální husí kůže...

Squonk, další skvělá věc...Phil zpívá ze všech sil, bicí nádherně tepou...celá skupina je výborně sehraná..

Mad Man Moon...Krásná, místy křehká, až smutná skladba z pera Tonyho Bankse...Philův jemný hlas sem dokonale pasuje...až by slza ukápla...opět jasná trefa do černého.

Robbery, Assault And Battery je taky dobrá, pěkně rozdováděná věc od Tonyho a Phila...ale nemůžu se nějak zbavit dojmu, že za ostatními skladbami na albu lehce pokulhává...

No a následující Ripples, tu přímo zbožňuju...Philovi tahle skladba sedne jako ulitá...možná by někdo mohl mamítnout, že má i lehce popový nádech...možná i ano, ale co...takový "pop" beru všemi deseti.
Jinak zde ještě nemohu opomenout nádhernou Hackettovu práci s elektrickou kytarou v mezihře...ten chlap je prostě čaroděj...

Titulní A Trick Of The Tail je další výborná, veselá písnička od Tonyho Bankse, no a ten videoklip, co byl k této skladbě natočený, je vážně k pokukání..
Jsem jediný, kterému Phil v tom videoklipu silně připomíná Iana Andersona ze skvělých Jethro Tull?..:)

No a závěrečná Los Endos už je jen taková pomyslná třešnička na dortu...Úžasná instrumentálka se skvělými výkony všech zúčastněných...závěr této výborné desky už nemohl být epičtější...

Zkrátka tady už se nedá více nepsat, jen tomu z fleku nasolit pět hvězd...

Voytus @ 11.04.2014 07:10:12 | #
Zdá se, že nás to tu hodně slyší podobně. Já samozřejmě, coby mladší, nejprve poznal Collinsovské Genesis - a moc odvázanej jsem z toho nebyl. Ovšem vše změnilo album Lamb Lies Down On Broadway, načež jsem Genesis naprosto propadl. Hackett je možná někdy upozaděný za Banksovými klávesami, ale při pečlivějším poslechu jeho kytara vynikne (nejradši mám instrumentální "přestřelky" v Musical Box nebo Dancing with the Moonlit Knight). Právě bez něj to není ono, což mi dokazuje i velice pestrá sólová tvorba, kterou v posledních letech objevuji.
Co se týče zpěvu, tak mám raději Gabriela, ale uznávám, že jeho barva hlasu nemusí sednout každému, stejně tak způsob frázování. Ale vyvažuje to zajímavou prací s hlasem. Collins frázuje přirozeněji, ale zpívá tak nějak pořád stejně.
Možná s Collinsem zmelodičtěli, ale tipuji, že to bude i tím, že po odchodu Gabriela psali hudbu i texty hlavně Banks a Rutherford, a že nejdřív vznikala hudba, pak teprve texty. Když je to naopak (text, pak hudba), vznikají melodie často velmi originální, ale také poněkud krkolomné, což způsobí přizpůsobení hudby textu. U písní s Gabrielem nikdy netušíte, kam se melodie ubere - a že zrovna mnoho pasáží třeba zrovna na Lamb vznikalo tímto zůsobem.