Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 30.07.2012

Album Wind And Wuthering od Genesis bylo pro mě v sedmdesátých letech logickou potřebou prozkoumat, zda bude linie z předešlého alba dodržena v rozmáchlých artrockových aranžmá, anebo zda dojde k nějakému zvratu.
Tuším, že album jsem získal později než vyšlo a tak ke mně dolehla ještě před samotným poslechem alba zpráva, že kytarista Steve Hackett opustil kapelu, což mě zastihlo jaksi vnitřně nepřipraveného a možná mě to i mírně rozladilo. Sotvaže si člověk zvykl na Genesis bez podílu Petera Gabriela na albu A Trick Of The Tail, bylo třeba vzít na vědomí, že odpříště už bude možná leccos jinak. Nebyl jsem si tak jistý tím, jestli odchod Hacketta skupina nějak vnitřně nepoznamená. Nicméně album přitahovalo melancholicky laděným obaleno jakého snového tónu a s vizí mraků a osamělého stromu, dodávalo projektu osobitou atmosféru a poetické ladění….

ELEVENTH EARL OF MAR – tříštivý kosmický sound vrstvených synthesizerů za podpory mellotronu a hammondek nastoluje mohutné intro. Jakási kontinuita s předešlým albem se zde opravdu vyskytuje, což dělá nejen odhodlaný Collinsův hlas, ale i vrstevná instrumentace. Collins je vynikající bubeník a třebaže zde mírně zahlcuje činely rytmický postup, dokáže společně s Rutherfordovými basy důrazně prorezonovat při poslechu. Banksovy klávesy tvoří hutný celek a opět se snažím rozpoznat v tom labyrintu harmonie Hackettovu kytaru, což se nedaří hned na první poslech. Velmi příjemné prolínání akustických kytar s mezotronem a smyčcovým synthesizerem. Jako pavoučí přediva se táhnou melodické linky nekonečným prostorem s lyrickým Collinsovým projevem. Hedvábně zaobalené tóny opět rozčísne důrazný nápor bicích, střídaje rytmické struktury a důraznost a opět jako kosmická vlna astrálu připluje s velkým náporem a zvolna odeznívá….

ONE FOR THE VINE – bzučení synthesizerů přináší klavírní téma baladického typu. Collinsův hlas zní hodně subtilně a skoro něžně. Má srozumitelné sdělení a aranžmá skladby je volena tak, aby instrumentace zůstala komplexní, ale nenarušovala interpretaci, přesto zde synthesizery a mellotron v andělsky velebném tónu nastolí pohádkovou atmosféru výtečně prokomponované skladby. Ryzí melodie je ovšem hodně zastřeny harmonizovanými proměnami a tak lze záležitost těžkou nazvat písničkou, kterou byste si mohli zazpívat. Banksovy klavírní koloratury sem přivedou klasické hudební téma a melancholie si převleče kabát před okázalým večerním plesem v zámecké zahradě…. Zcela nečekaně se do hry dostane zvláštní rytmický obrazec, lichých rytmických postupů doplňovaný percussion a elektronikou. Stále jsme na artrockové půdě, ale melodická linka je pojednou čitelnější a rytmicky pregnantnější. Nejdelší skladba na albu působí jako rapsódie, třebaže zde postrádám větší vokální zastoupení, ale o to více je zde popřán prostor instrumentálnímu kouzlení bez nějakých individualistických ambicí jednotlivých členů…. Je zde ponechán prostor velkým dynamickým odstínům a genesisovské majestátnosti, která byla v sedmdesátých letech jejich poznávacím znakem…

YOUR OWN SPECIAL WAY – krásné akustické kytary, které mě už začínaly trochu chybět. Zase zde slyším dvanáctistrunné a šestistrunné kytary ve výtečné shodě. Hackett a Rutherford jimi nešetří a tak navíc doplněny elektrickou kytarou v jemných plujicích tónech akordické doprovody jsou podkreslovány synthesizery a příjemným vokálním doprovodem. Collins byl v baladách vždycky dost silný, tady to ovšem nepřesahuje míru únosnosti, jak v osmdesátých letech. Banks neváhá zahrát klávesové party i na Fender-Rhodes, což v případě Genesis bylo poměrně nezvyklé. Táhlé a vláčné harmonie nás zvolna přemísťují do jakýchsi snových vizí a nálad. Rytmické proměny jsou důrazné, ale nepřebíjejí sound, který se nese ve zvonění kytar a kláves až do smířlivého závěru….

WOT GORILLA? – tak nějak očekávám, že musí přijít nějaká zásadní změna a celkem mě moje intuice nezklamala. Cinkání, percussion a bicí velkého formátu mě spíš přivádějí někam k Brand X, už jenom proto, že v téhle kapele Collins rovněž bubnoval. Tady jsme opravdu na razantnější notě a rytmu. Pestřejší aranžmá a synthesizerové mlžení se prolíná s hammondkami a elektrickými smyčci. Tahle artrocková kompozice se lehce dotýká fusion music a dokazuje, že Genesis byli jedineční instrumentalisté, kteří dokázali v komplexním slova smyslu vykřesat ze země osobitou podobu kompozice, zvláštního názvu…. Skladba mě dokonale pohltila….

ALL IN A MOUSE´S NIGHT – široký genesisovský sound se rozlévá prostorem ve své majestátní vévodící poloze s řadou kláves, důrazně pojednaných bicích a naléhavého Collinsova vokálu. Ostináta Rutherfordovy baskytary jsou v daném okamžiku asi nejčitelnějším přínosem pro album, kdy basy jsou hrány bez podpory basového pedálu a užijeme si ten pregnantní tón s dobře vypilovanými bubenickými breaky a úhozy. Hackett je součástí terénu a vnímám jeho instrumentální podíl ve vrstevných kytarových partech, které nevyčnívají a v řadě případů se přibližují spíš synthesizerovém clonění tónů. Další vynikající skladba pro albový projekt. Hammondky jsou trochu vytlačovány synthesizerovým soundem, v němž hraje prim ARP 2600 a Pro-Soloist synthesizer, který dodávají onu harmonickou majestátnost a rozevlátost.

BLOOD ON THE ROOFTOPS – nylonové struny Hackettovy kytary sem přinesou klasickou hru vypůjčenou z minulosti a my jsme unášení někam ne přelom renesance a baroka a můžeme si vychutnat ty jemné nuance kytarových přediv. Collinsův hlas zni hladivě a do kytarového snění přicházejí opět ty synthesizerové vlny a zvuk cembala, které zní velmi libě a konejšivě. Razantní nástup rytmiky a baskytary sem přináší dramatický podtón, který překrývá úvodní kytarovou studii, ale ona se nám zase vrací zpět společně se zpívaným doprovodem. Tohle je kompozičně promyšlené do posledního tónu a detailu. Spojení rockových prvků se starou kytarovou hudbou a articifiálními postupy je velmi nosné a odvážné, ale rozvíjená melodie v bohatých harmoniích zní jako procházka v nějaké pohádkové zahradě plné kouzel a světelných obrazů…

UNQUIET SLUMBERS FOR THE SLEEPERS – kytary vytvářejí zvláštní nespecifikovatelný harmonický tvar, který podporují synthesizery, percussion, zvonečky a před očima nám ožívá další snová vize fantazijních vizí….

…IN THAT QUIET EARTH – dravější nástup přináší další skladba. Elektrická kytara zde trochu vystoupí z řady a její architektury mohu čitelněji vnímat v kontextu dalších aranžérských postupů. Collins nám předvede, že je opravdu bubeník par excellence. Jeho polyrytmické pojetí a divoké víření breaků a šumění činelů dokazují jeho hráčskou emocionalitu opět přinášející něco z fusion music. Tady se Genesis v lecčems mohou doplňovat s Yes. Napadlo mě to právě v téhle skladbě, ale hned poté je prostor přenechán synthesizerovému kouzlení. Banks zde opravdu využívá svůj klávesový park za zdatné podpory hutných Collinsových bubnů a Rutherfordovy basy a Hackettovy kytarové party sem přinášejí komplikovanost a nový svěží vítr, který cloumá s harmonickou strukturou a my máme možnost vychutnat se další jednu z nejlépe propracovaných kompozic na albu.

AFTERGLOW – krásně vystavěná skladba. Není dravá v pravém slova smyslu, ale dřímá v ní hodně ovládané energie a zase musím obdivovat výtečné vrstevní nástrojové instrumentální složky, Hackettova kytarová přediva, synthesizerové vrstvení Bankse a basové linky Rutherforda a Collinsův vokál s jedinečnými bubenickými party. Ano, patos je zde neoddiskutovatelný a divadelní útvar velkého zvuku prolínání vokálů a instrumentace působí jako očistná lázeň a třebaže se téma ve fade-outu opakuje donekonečna, zůstává po něm majestátně laskavý sound alba, který mě ani tentokrát nezklamal.

Wind And Wuthering skutečně v mnoha ohledech navazuje na A Trick Of The Tail. Koncepce hudby byla zachována i na tomto albu a Genesis se mi na něm představují tak jak jsem si na ně zvykl už alba Nursery Cryme. Proto album dekoruji pěti hvězdičkami, třebaže A Trick Of The Tail jsem si nějak vnitřně zamiloval víc – ale je to jenom pocit a žádné srovnávání. Myslím, že Wind And Wuthering patří k tomu nejpřesvědčivějšímu co Genesis natočili a třebaže zde není žádná skladba s výrazným podílem nějaké umělecké výlučnosti, mám pocit, že stojím ve virtuální galerii plné monumentálních pláten mistrů, kteří nanášejí svoje barvy, tóny a pocity prostřednictvím hudebního malířství v tom nejlepším slova smyslu.