Reakce na recenzi:

Petr87 - @ 15.01.2014

Miluju Genesis...zvláště 70.léta. To, co následovalo potom, bych se nebál označit za jistou formu umělecké sebevraždy...Ano, v 80.letech dosáhli hodně velkého komerčního úspěchu, ale na úkor čeho? Nechápejte mě špatně, líbí se mi i některé jejich věci z tohoto období, ale už to zkrátka není ono...
Když si po skladbě, jakou je například Eleventh Earl Of Mar pustím třeba takovou Invisible Touch, tak by mi nehty vyskočily z lůžek...Ten kvalitativní a umělecký propad je zkrátka až příliš velký a vím, že nejsem sám, kdo to tak cítí...
Jinak tohle album považuji osobně za jedno z nejlepších, co kdy skupina nahrála, zkrátka je to moje srdeční záležitost. Phil Collins je dle mého názoru o mnoho lepší zpěvák, něž Gabriel. To, co se z něj stalo v 80.letech už je věc jiná.
Peter Gabriel byl jako zpěvák v Genesis sice taky dobrý, ale podle mého, ano ted' asi zareju do vosího hnízda,(ne-li do sršního) hodně přecenovaný...tak to prostě cítím.

Jinak nevím, jak bych dál slovy popsal tak vynikající album, jako je tohle.
Jedna skvělá skladba vedle druhé, bez výrazného slabšího místa, mám rád i lehce popovější Your Own Special Way...
no jednoduše zde všechno do sebe skvěle zapadá.
Jediné, co mi tady vadí, je to, že zde nedostal víc prostoru k vyjádření Steve Hackett a to jak skladatelsky, tak kytarově...jeho kytara se mi tady zdá zkrátka až příliš upozaděná na úkor kláves.
Tohle postupné tlačení do kouta už bylo ale cítit i dříve...Ani mne moc nepřekvapuje, že po turné, co následovalo po tomto albu z kapely odešel...škoda.

Co závěrem?
Myslím, že skupině se už nikdy potom nepodařilo natočit nic, co by tohle album překonalo...And Then There Were Three je sice taky skvělé, ale už o něco málo slabší, můžu i takzvanou "přestupní stanici do osmdesátek" album Duke, ale ani jedno na Wind zkrátka nemá...a ty ještě pozdější alba už vůbec ne...

Pět hvězd jak vyšitých :)