Petr87 - @ 15.01.2014 | #

Miluju Genesis...zvláště 70.léta. To, co následovalo potom, bych se nebál označit za jistou formu umělecké sebevraždy...Ano, v 80.letech dosáhli hodně velkého komerčního úspěchu, ale na úkor čeho? Nechápejte mě špatně, líbí se mi i některé jejich věci z tohoto období, ale už to zkrátka není ono...
Když si po skladbě, jakou je například Eleventh Earl Of Mar pustím třeba takovou Invisible Touch, tak by mi nehty vyskočily z lůžek...Ten kvalitativní a umělecký propad je zkrátka až příliš velký a vím, že nejsem sám, kdo to tak cítí...
Jinak tohle album považuji osobně za jedno z nejlepších, co kdy skupina nahrála, zkrátka je to moje srdeční záležitost. Phil Collins je dle mého názoru o mnoho lepší zpěvák, něž Gabriel. To, co se z něj stalo v 80.letech už je věc jiná.
Peter Gabriel byl jako zpěvák v Genesis sice taky dobrý, ale podle mého, ano ted' asi zareju do vosího hnízda,(ne-li do sršního) hodně přecenovaný...tak to prostě cítím.

Jinak nevím, jak bych dál slovy popsal tak vynikající album, jako je tohle.
Jedna skvělá skladba vedle druhé, bez výrazného slabšího místa, mám rád i lehce popovější Your Own Special Way...
no jednoduše zde všechno do sebe skvěle zapadá.
Jediné, co mi tady vadí, je to, že zde nedostal víc prostoru k vyjádření Steve Hackett a to jak skladatelsky, tak kytarově...jeho kytara se mi tady zdá zkrátka až příliš upozaděná na úkor kláves.
Tohle postupné tlačení do kouta už bylo ale cítit i dříve...Ani mne moc nepřekvapuje, že po turné, co následovalo po tomto albu z kapely odešel...škoda.

Co závěrem?
Myslím, že skupině se už nikdy potom nepodařilo natočit nic, co by tohle album překonalo...And Then There Were Three je sice taky skvělé, ale už o něco málo slabší, můžu i takzvanou "přestupní stanici do osmdesátek" album Duke, ale ani jedno na Wind zkrátka nemá...a ty ještě pozdější alba už vůbec ne...

Pět hvězd jak vyšitých :)

Petr Gratias @ 15.01.2014 08:03:02 | #
Souhlasím s Petrem87...
Ve srovnání s Foxtrotem, The Lamb Lies Down On The Broadway nebo A Trick Of The Tail je podle mého názoru umělecký propad...
Dobře zahrané a zazpívané, ale podbízivé a orientované na napudrovaný pop osmdesátých let. Změnili image progresivních rockerů, oblékli mrkváče, kecky a otočili se k lukrativním záměrům a hitparádám.
Myslím, že to bylo jedno z největších zklamání, které jsem tehdy zažil...
Steve Hackett instinktivně odhadl, kam se tahle hudba bude ubírat a včas z kapely odešel. Nedosáhl sice tak pronikavého komerčního a mediálního úspěchu, jako ta trojice, ale neztratil tvář.
Banks,Collins a Rutherford opájeni svým úspěchem u "nového" publika už ani nepřijali standardního kytaristu jako člena kapely... Jazzrockový matador Stuermer byl jenom "stálým" hostem. Rutherford byl vynikající hráč na akustické kytary a baskytaru, ale jako elektrický kytarový představitel se moc nepovedl...Collins (jeden z nejlepších bubeníků své doby) se velmi brzy od bicích vzdaloval a stal se osakovaným sólistou...
Od r. 1980 se měli přejmenovat a neznevažovat latinský biblický název ke komerčním kejklům, kterým nás - milovníky art rocku - šokovali.
Vím, že těmito názory popudím komplexní milovníky Genesis, anebo ty, kteří je začali poslouchat právě v tomto období, ale je to pro mě dost obdobný příklad, jako Queen sedmdesátých a osmdesátých let.
To není nenávist, to je rozčarování.. A už ta okolnost, že se tahle kapela začal objevovat v kategorii ryze popových hvězd mě nasírala (sorry).
Zdravím!