Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 12.08.2007

Mám pocit, že tímhle albem se Genesis pokusili opustit popové vody, do kterých se zatoulala jejich bárka a vrátit se zpátky k trochu „složitější“ a „normálnější“ muzice a myslím, že se jim to částečně podařilo, i když v rámci objektivity nutno dodat, že zde jistě hraje určitou roli nostalgie, spojená s vědomím, že se jedná o poslední album s Philem Collinsem ….

Úvod patří velkému hitu, No Son Of Mine, smutná rocková skladba, kde k mé radosti slyším opravdové, živé bicí, živé činely, pěknou basu, Tonyho klávesové plochy, dokonce vokály, „skoro“ staří, dobří Genesis :-)

Jesus He Knows Me je z kategorie podobných skladeb z Genesis a Invisible Touch, o kterých nevím, co napsat, ale připadá mi svěžejší, než její předchůdci, Throwing It All Away, That´s All nebo Taking It All To Hard.

A pozor, máme tu desetiminutovou skladbu Driving The Last Spike a nejen svou délkou mám pocit, že se opravdu jedná o pokus k jakémusi návratu. Po dvou úvodních slokách se přidají bicí, fakt živé, jaká je to slast po Genesis a Invisible Touch a skladba se slibně rozjede. V čase 5:34, po další sloce je pěkná pasáž s předraženými dobami (kterou pak i celá skladba končí) a i když zde nenajdeme složité pasáže, jako třeba na The Cinema Show nebo The Firth Of Fifth a v podstatě jde o „jednoduchou písničku“, mám z ní velice dobrý pocit.

I Can´t Dance se mě osobně velmi líbí. Sice jednoduchá, ale povedená skladba, řekl bych nejvíc „bluesový“ kousek, co kdy Genesis natočili :-)

Příjemná, ale až moc Collinsovská Never A Time ….

V Dreaming While You Sleep znovu cítím snahu o delší, propracovanější kompozici. Po dvou a třičtvrtě minutách pěkně zaburácí Phillovy bicí nástroje a skladba se rozjede, to samé se zopakuje po pěti a půl minutách, tady se navíc přidá Mike se svým kytarovým sólem v pozadí. Celkem povedená věc.

Tell Me Why je sice z kategorie kratších, jednodušších skladeb, ale tím, jak pěkně šlape, svou atmosférou, mezihrou v čase 2:25 – 2:57, vokály a několika dalšími věcmi, které nedokážu pojmenovat, ji řadím mezi své nejoblíbenější z celého alba.

Ve Living Forever je pěkná instrumentální mezihra s předraženými dobami a Tonyho sólem, cítím z toho, že si při nahrávání docela užívali. A byli v pohodě.

Hold On My Heart + Way Of The World – viz Jesus He Knows Me, event. Never A Time ….

Since I Lost You = nejhorší, nejslabší skladba na albu :-(

Fading Lights je naopak nejen nejdelší, ale podle mě i nejpovedenější, tady ten „návrat“ cítím asi nejvíc. Po třech a půl minutách se rozjede instrumentální pasáž, kde opravdu slyším svoje milované Genesis, skoro se vším všudy – Phil ukazuje, že je výborný bubeník i ve čtyřiceti letech, Tony kouzlí (téměř) jako zamlada, pěkné předražené doby, jen trocha lichých rytmů chybí :-)

Takže tohle je tzv. z jedné vody načisto, sepsáno během jednoho poslechu CD, bez jediné úpravy, dne 1.3. 2006, čímž nechci, aby vznikl dojem, že to mám tzv. na háku, jen jsem chtěl zkusit, jak dlouho trvá napsat o albu a zjistil jsem, že zhruba tak dlouho, jak album trvá :-)

No a dodatek – We Can´t Dance je moc dobré album, troufám si tvrdit, že nebýt na něm skladby Jesus He Knows Me, Hold On My Heart, Way Of The World a zejména Since I Lost You, bylo by vynikající, pro mě možná pětihvězdičkové, samozřejmě s odstupem času i díky tomu, že je poslední v sestavě, která trvala nejdéle, skoro dvacet let.