hejkal - @ 02.07.2007 | #

Gentle Giant patrí k tým skupinám, ktoré sa síce tešia veľkej obľube medzi "znalými", ale v šírom svete popmusic si už na nich nikto nespomenie. Najskôr to bude tým, že hráčske a umelecké danosti skupiny boli síce excelentné, ale tvorba skupiny bola predsa len priveľmi neortodoxná.

Priznám sa, že mám problém vybaviť si v pamäti akúkoľvek skladbu skupiny. Práve táto vlastnosť podľa mňa súvisí z ich úpadkom do zabudnutia. Existuje však aj výnimka. Acquiring the taste je jediná doska, kde si pamätám dokonca tri skladby! (konkrétne The edge of twilight, The house the street the room a predovšetkým The wreck)

To je aj hlavný dôvod, prečo mám druhý album Gentle Giant najradšej z tých, ktoré som mal možnosť počuť (tvorba do roku 1974 s výnimkou In the glass house, ktorý bolo problém zohnať).

Z muzikantskej stránky niet čo vytknúť, košaté artrockové kompozície v budúcnosti evokovali (hm, veľmi zvláštne časovanie, jazykovedci ma asi nebudú mať radi) až modernú klasickú hudbu. Plusom albumu je, že je tu ešte cítiť tvrdý rockový odkaz, ktorý pomaly, ale isto mizol z repertoáru skupiny. Zvláštnosť postupov krásne dokumentuje skladba The house, The street, The room. Mojou najobľúbenejšou je The wreck s výborným (folkrockovým?) nášupom.

Gentle Giant nie je pre každého, ale keď už sa nejaký odvážlivec nájde, druhý album je tým pravým miestom na začiatok. Je ale potrebné dôkladné napočúvanie, mám skúsenosť z okolia, že ani po prvom, druhom, treťom,...desiatom vypočutí nemusí nastať ten vytúžený okamžik ponorenia sa do diela.

Ryback @ 01.10.2008 12:52:35 | #
Moc pěkné recenze a postřehy o skupině, o které se téměř nikde nic nedočteme, natož aby o ní vyšla kniha… Acquiring the taste je také mé nejoblíbenější album, i když v těsném závěsu je Power and the glory... Mimochodem, viděli jste na youtube provedení skladby So sincere? >> odkaz
Obříci jsou úplně v pohodě, mají smysl pro humor; skvělé video…
Jak si tak čtu zdejší reakce, musím se se zděšením přiřadit k těm, kteří si NEVYBAVUJÍ ŽÁDNOU jejich melodii… A to je poslouchám přes deset let… To je neuvěřitelný… Možná Two Weeks In Spain, ale z toho „těžce progresivního“ období mě nenapadá vůbec nic… Nicméně, má to jednu výhodu… Gentle Giant se jen tak neoposlouchají a dodnes se k nim vracím, mnohem častěji, než třeba k mnou částečně oposlouchaným albům Van der Graaf Generator nebo Petera Hammilla… Teď mě také tak napadá - rozumíte někdo tomu, proč jsou Gentle Giant hudebně přirovnávání často k VdGG? Já tam téměř žádnou podobnost nevidím.
Nebudu-li brát v potaz obecně spojující aspekty jako originalita, nekonvenčnost apod. Vidím podobnost se sólovým Peterem Hammillem. Jak stylem hudby, tak zabarvením hlasu – skladba Aspirations z Power and the glory – přísahal bych, že to zpívá Peter Hammill ;-) Ale podobnost s VdGG?…