DeaconJohn - @ 14.02.2010 | #

Asi nikdy nepřestanu děkovat tomuto webu za to, že pro mě objevil tolik zajímavé hudby, která se jinak velice těžko hledá. Našel jsem díky zdejšímu rádiu např. gabrielovské Genesis, díky recenzím a mnoha názorům jsem se hlouběji začal zajímat o Pink Floyd a Yes a mohl bych pokračovat dal a dál.
Bude to možná znít trochu podivně, ale když se tu objevila první recenze této desky, tak už podle obalu jsem si řekl: "To by mohlo být něco pro mě". Vyvolalo to ve mě spoustu příjemných představ a začala pracovat má naivní fantazie. Malované obaly s tématikou přírody se zpravidla objevují na zasněných deskách, které zprostředkovávají toulky krajinou skrze nadpozemskou hudbu. Pochopitelně jsem tak soudil podle alb jako Trespass od Genesis, The Geese and The Ghost od Phillipse, Harissonovy All Things Must Pass apod. Trochu naivní, ale nějak mám zakódované, že (především starší) interpreti spojují vizuální stránku s tou hudební a už podle obalu se dá do jité míry poznat charakter muziky. U Si On Avait Besoin d´Une Cinquiéme Saison jsem se v tomto nemýlil.
Měl bych zmínit, že francouzský jazyk nepovažuji za moc libozvučný, a to i přesto (nebo právě proto?), že jeho základy jakš takš ovládám. Ale i tak si mě tito francouzi svojí melodikou podmanili. Kdybych měl Harmonium přirovnat k nějaké jiné kapele, kterou znám, jmenoval bych pravděpodobně ranné Genesis (vstvy akustických kytar, melotron a flétna). Přitom tyto dvě kapely se hodně liší v přístupu ke kompozicím a jejich zvuk je nezaměnitelný. Holt každý národ je něčím zvláštní a má svá specifika. Harmonium tvoří bezesporu virtuózní hudebníci a i po několikátém poslechu objevíte spoustu hudebních detailů a maličkostí, které je nemožné zaznamenat na první poslech.
Úvodní píseň, pojednávající o zeleni, zaujme propracovanými harmoniemi, což vhledem k názvu celého uskupení není až takové překvapení. Skladba šlape i bez bicích nebo perkusí, které na celém albu nezaslechneme. V dovádivé Dixie na posluchače čeká několik povedených a skvěle zahraných minisól na kytaru či piano. Nejvíce mě zasáhlo podzimní rozjímání Depuis L´Automne, které mám spojeno s chmurným a chladnýcm koncem minulého roku. Skupina tu perfektně pracuje s gradací, dynamikou a opakováním témat. Ne náhodou jsem vstřebával tuto desku na procházkách během listopadových dní v nedalekém lese Kosíři. Jednoznačný vrchol "Pěti ročních období". Rozjímavá En Pleine Face zahraje na optimističtější notu a závěrečná "Historie beze slov" opravdu nepotřebuje dalších slov, protože potřebujete pouze uši a srdce k tomu, aby jste si vychutnali tuto rozlehlou krajinu snů.
Kdybych měl něco vytknout, tak by to byl fakt, že francouzština mi zkrátka bude vždy znít méně příjemně, než můj mateřský jazyk nebo angličtina. Tato právem ceněná deska je pro mě sváteční záležitost, což znamená, že si ji nepouštím kdovíjak často. Každý poslech je ale nezapomenutelným zážitekem.

DeaconJohn @ 15.02.2010 09:35:36 | #
Francouzský jazyk své kouzlo určitě má a dá se po pár větách rozpoznat bez toho, aby dotyčný znal jediné slovo. Má specifickou melodiku a přízvuk, který si nespletete. Ale jak jsem psal - mému uchu lahodí trochu méně, než některé jiné.
Už začínám být trochu alergický na upozorňování sebemenších hrubek v reakcích na články. OK, pokud někdo od shora dolů píše jak to leží a běží, tak je vhodné na to upozornit. Teď narážím spíš na jiné diskuze, kde se to ke konci vždy zvrhne ve vzájemné napadání toho, kdo by se měl vrátit do které třídy, jaký je negramota apod. Zvláštní zvyk. Říkám to zas a znova - editace by všechny tyto unáhlené chyby a překlepy vyřešila. Nicméně ano, napsal jsem "jakš takš" a rád si vyslechnu odborné zdůvodnění, proč je to chyba.