Reakce na recenzi:

Óin - @ 29.04.2011

Jak už jsem zmínil v profilu Wigwamu, můžeme jejich debutové album z roku 1969 rozdělit na dvě části. Tu první, ovlivněnou jazzem, má na svědomí Jukka Gustavson, na druhé straně LP pak vládne Jim Pembroke.

Obě strany elpíčka, ta finská i ta anglická, se poslouchají velice příjemně. Mně osobně sedí víc Gustavsonovy skladby, nevadí mi ani finština, kterou tady můžeme místy zaslechnout. Zkoušel jsem si přeložit některé pasáže z Neron Muistolle; Hyvää Yötä, nebyl jsem z toho ale moc moudrý. Každopádně Hyvää Yötä znamená finsky Dobrou noc :-)

Co se týče Pembrokeovy suity, mezi jejími inspiračními vlivy můžeme najít jak Beatles z období Sgt. Peppera, tak třeba i Procol Harum nebo Family. Jde o skladby poměrně krátké, ta nejdelší netrvá ani 3 a čtvrt minuty, Hard And Horny All-Niter pak má dokonce jen minutu a 12 vteřin.

K hodnocení: prvotina Wigwamu mě rozhodně nezklamala, s klidným svědomím ji můžu obodovat silnými třemi hvězdičkami. Za poslech určitě stojí.