pinkman - @ 20.11.2017 | #

Octopus je poslední nahrávka na které se podílí kompletní Schulmanovská bratrská trojice. Zaujetí staroanglickou renesanční dobou se přetavuje v nespočet čarokrásných melodií, podpořených ohromující nástrojovou pestrostí. Vše spolu krásně ladí a souzní a přitom jde pořád o velice náročnou hudbu. Gentle Giant byli mistři v propojování zdánlivě nespojitelných motivů do jednoho funkčního celku a ten se na Octopus podařilo dotáhnout za hranice dokonalosti. Je až s podivem, že u tak náročné muziky dokáže člověk vypnout a spokojeně relaxovat. Přitom kapela nikdy neprahla po masovém úspěchu a dobývání hitparád. Do svých služeb vkládala intelekt a obrovskou profesionální zručnost. Jejich tvorbu dnes zná jen hrstka vyvolených, pro ně jsou však Gentle Giant skutečnými velikány oboru.
Momentální TOP skladba: Think Of Me With Kindness

Voytus @ 24.11.2017 09:20:22 | #
Snake: Bubeník očividně bavil i kameramany (mě též). Každý hudebník si nějak "pomáhá". Leckdy to může být jen podupávání nohou, někdy to nemusí být vyloženě takhle nápadný. Mně například přišel vždycky hrozně komickej Michael Stipe z R.E.M - dělá takový divný pohyby rukou, úplně mimo rytmus. Ale nejlepší je Dave Matthews, kterej jede velice osobitou verzi charlestonu >> odkaz

Sám mám tuhle zkušenost zejména z úplně prvního nahrávání kdysi ve studiu: Dokud jsme se celá kapela při hraní přirozeně hejbali, tak to bylo v pohodě, ale pak jsme se v jednu chvíli začali strašně soustředit a veškerej feeling šel do kytek. A tak jsme se furt vraceli a furt přehrávali stejnej song dokola a nešlapalo to. Naštěstí si toho pak všimnul technik a povídá "Kluci, dokavaď jste se hejbali, tak to bylo v pohodě, uvolněte se a hrajte, jak je vám to přirozený." A pak už to zase fungovalo.

Každej má nějakej, leckdy i divnej, prvek, kterým tomu dodává správnej feeling. Jo a na rovinu, když jsme v tom, tak o těchto věcech opravdu nevíme, jen málodky mi dojde, co dělám s hubou, když používám kvákadlo (natož, jak u toho asi můžu vypadat :-D).