Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 04.09.2015

Pokud mám hodnotit metalová alba z první poloviny 90. let, šlo o skutečnou zlatou éru, zejména pokud se jedná o milníky a skvosty těch temnějších odnoží žánru . K těm samozřejmě patřil i doom metal a zejména produkce britská, mezi níž vynikala právě mimojiné Anathema. Její třetí album patří mezi moje vůbec nejoblíbenější metalové nahrávky a není snad měsíce, kdy by mi při nějaké příležitosti nezaznělo...

Restless Oblivion má jedinečnou atmosférickou předehru, velmi rychle se zapojují čisté kytarové tóny, které ale válcuje do všech stran rozprostřená metalová bouře. Dokonale propracované drsné riffy, valící se jako vodní stěny, pak vyplouvá podprahová melodie a hlas, který postupně od čisté polohy nabírá sílu do klasického chrapláku. Nesmrtelná skladba hned na úvod, představující jeden z nejlepších metalových nástupů, nádhernou práci si tu odvedla i čitelná, nádherně vrnící baskytara, působivé jsou rovněž akustické mezihry, které se marně snaží zadržet tu masu všude kolem... Shroud of Frost - nádherný melodický kytarový motiv střídá až komorní téma s krásně plovoucí basou a zastřeným hlasem, opět nenápadně stupňovaným až do silové polohy, který rozhodně nesděluje žádné veselosti ("Help me to escape from this existence..."), střídání klidných s bouřlivými polohami vytváří neustálé napětí, kde není oddechu ani prostoru k úniku - vše vás prostě zase dožene a pohltí. Střední část skladby je skutečně krásná ukázka práce s atmosférou, zvuky, dialogy, krásné čisté hlasy plující z temných kytarových stěn. Je to další nádhera, i když se tu pracuje jinak než jen tahem na branku jako v úvodu alba. Vše se nenápadně přelévá do akustické ...Alone - citlivá a krásná práce se strunami s jemným klávesovým oparem, v závěru subtilní ženský zpěv. Nic dalšího není třeba, název hovoří sám... Pak ale přichází pro mě asi nepřekonaný vrchol nejen alba, ale i jedna z nejsilnějších metalových vichřic vůbec - Sunset of Age. Titánský riff, který se vyhoupne po úvodní melodii, nemá obdoby a nahromaděný přetlak energie je neskutečný, metalová s akustickou kytarou ruku v ruce, pak ale dostává prostor jen čistá metalová řežba s nádherně vykresleným náladovým sólem. Tohle snad umí jen tito pánové, způsob, jakým je všechno poskládané a prokomponované, je suverénní. Tohle se mnou vždycky zle zalomcuje, protože s málem prostředků se tady udělalo víc než mnoho... Nocturnal Emission je jakýmsi přirozeným poloakustickým atmosférickým předělem, kde pánové experimentují s různými zvukovými polohami a odstíny. Velmi zvláštní, jedinečná nálada schizofrenie... Cerulean Twilight - velmi dramaticky stupňovaný úvod kytar a kláves, čisté i drsné vokály, pokroucené melodie a zvuky. Atmosférické experimenty z předchozí skladby vlastně pokračují, basa s bicími tomu pak konečně dávají metalovou hmotnost a od akustického motivu v půli je to už opět genialita, slitá přitom z několika málo motivů, do bezvýchodné nálady prostupuje basa a střípky kláves... Titulní skladba už je opět poctivá a oproti předchozí šílenosti klasická práce kapely - jemný akustický úvod a až neznatelný přechod do těžké polohy, dominují tady krásně zasněné melodie, které pánové házejí po tunách. A Dying Wish je částečné hudební navázání na úvodní skladbu, dodnes je hrána na závěry koncertů - už zlidovělý akustický úvod, postupně rostoucí až do prudce se vzdouvajícího metalového oceánu, hýřícími náladami a dramatem, pod příbojem riffů opět nádherně pracuje basa. Black Orchid je pak atmosféricky, až orchestrálně laděnou tečkou za albem, udržující dramatický tón alba až do konce.

Album především oplývá skvostnou produkcí, které zmíněné nálady alba ještě skvěle umocňuje dokonalou rovnováhou všech nástrojů. Surová, drsná nálada, přelévající se mezi zlostnými energickými návaly a čistou melancholií, kde ještě metalová složka převážila. Najdete tu snad všechny polohy, nálad i odstínů tvrdosti. Vše dokonale vyladěno, vyváženo. Skvost!