Reakce na recenzi:

Voytus - @ 26.07.2008

No né, tak budu první, kdo zhodnotí Missing Piece od jedné z nejpodivnějších kapel 70. let. A zřejmě půjdu proti všem hodnocením této desky, protože mě BAVÍ.
Rok 1977. Co se vlastně dělo u art rockových kapel? King Crimson už tři roky neexistovali, Genesis se vyrovnali se ztrátou frontmana a už dva roky zpíval bubeník. Vydali silné, ale od předchozí tvorby odlišné Wind and Wuthering. Yes se po třech letech sešli s Rickem Wakemanem, ale album Going for the one se nijak zvlášť nevydařilo. Pink Floyd vydávají svou nejtvrdší desku - Animals. Captain Beyond se pokusili o comeback deskou Dawn explosion, ale zase to v tichosti zabalili. A tak dále. Jinak všude zuřil Punk a na dinosaury nebyla nálada.
Gentle Giant (stále ve stejné sestavě, též ojedinělý jev) zjednodušili styl a přiblížili se mainstreamu, ale ze svého rukopisu vpodstatě nic neztratili. Aranže jsou stále podivné, nástrojová výbava sice pozbyla dechy, ale ty nebyly až tak podstatné. Je mi jasné, že pravověrný fanoušek musel být dost zděšen rovným rytmem úvodní Two weeks in Spain, která je natolik chytlavá, že mohla být snadno hitem. Ale je kvalitní, giantovsky do detailu propracovaná, s hravými melodiemi, výrazným riffem a hlavně typickou aranží. Je tu více kytar, nechybí divné klávesové zvuky, kontrapunktické postupy. Typičtí Gainti.
Zděšení pravověrného fanouška nekončí. Namlsán předchozím překomplikovaným Interview, je vystaven čistému popu ve formě I'm turning around. Od začátku víceméně jasná melodie a vlezlý refrén. Ale vzpomeňte si na Think of me with kindness z Octopus. Ta je podobně jednoduchá a přitom silná. Jen víc popových balad jako je I'm turning around.
Přichází rychlovka I Betcha thought we couldn't do it aneb co umíme narvat do necelých dvou a půl minut. Pravověrný fanoušek této party by ale měl být připraven na cokoli. Že by reakce na punk? Noooo. Zvládají neustále měnit tempa, Gary Green vystřihne krátké našlapané sólo, zpěvák Derek Shulman, jehož barva hlasu prý těžko leze do ucha(proč???), vyšponovaný na maximum, ještě podporován v druhém hlase bratrem Rayem, který též hodně osekal basové vyhrávky.
Who do you think you are je trochu slabší, ale jsou tu opět pěkné kytary, místy barové piano, melodická basa, celkově promakaná, jen melodie zpěvu to trochu sráží.
Zato Mountain Time! Skvělý začátek, skvělý riff, nepředvídatelná basovka (nejdřív melodická, pak nasadí 'oplzlé' disco oktávy), vyhrávky na klavír a je to funková šlapavá pecka. Derek Shulman zazpívá cokoli a tohle mu sedí stejně jako dřívější atonální melodie.
As old as you young je naprosto typická, třeba jako z Free hand. Zpívá Kerry. A samozřejmě výborně. Trochu mi to připomíná Jethro Tull. Vokály se proplétají, nástroje kouzlí, opět více prostoru pro kytary. Nejlepší je mollová pasáž uprostřed s barovým pianem. A spousta detailů - třeba tamburíny stereo, koho by tohle napadlo?
Memories of the old days je nejdelší skladbou. Náladou trochu jako Empty city z Interview, s dlouhým intrem na akustické kytary. Skladba postupně narůstá, přidá se Derek s vokálem. Tak za tu by se nemuseli stydět ani na Octopus.
Winning mě sice tolik nebaví, ale v aranži se vyřádili s perkusemi.
For nobody je další rychlá pecka, místy i lehce disonantní, se sekaným rytmem a doplňující se kytarou a klávesami. Riff ve sloce patří k tomu tvršímu, co tahle parta vytvořila. Zároveň jediná z desky, ve které se ozvou typické vícehlasy. Dobrá jízda na závěr, málokdy dali nakonec alba něco takového, většinou byly ty poslední skladby dost slabé.

Poslechl jsem po dlouhé době a pocity stále stejné. Ta desky opravdu stojí za poslech, nenechal bych se odradit negativní kritikou, stále je to promakané, že by dnešní neoprogeři mohli jen závidět. Zajímavé je, že jen tři skladby přesahují čtyři minuty. Můžu jen doporučit.