Reakce na recenzi:

Snake - @ 21.10.2015

CD Spalax /2001/ SPALAXCD14581

Potom, co se na přelomu šesté a sedmé dekády minulého století narodil progresivní rock, rozšířil se prakticky do celého světa a tak není divu, že mu propadli i v dalekém Japonsku. A hrál se tam i v době, která mu jinak absolutně nepřála, tedy v letech osmdesátých.

Jednou z nejvýraznějších person japonské progresivní scény je klávesový mág Toshio Egawa. Vášeň pro klapky všeho druhu má v krvi po matce, která byla učitelkou hry na klavír a postupné zkušenosti získával účinkováním v lokálních kapelách "Rumble", "Fromage" a "Scheherezade". První opravdu významnou skupinou byla ovšem Novela, která se v Japonsku těší zaslouženému uznání a popularitě. Po šesti studiových albech Egawa usoudil, že je čas na změnu a založil vlastní projekt Gerard, který s občasnými přestávkami funguje prakticky dodnes. Zatím poslední album Visionary Dream vyšlo v roce 2011.

Eponymní debut se objevil v roce 1984 a najdeme na něm opravdu bombastický symphonic prog. Hudba je to vskutku výtečná a byť jsou vokální linky a zpěv v japonštině pro našince nezvyklé, tak neruší. Můžu si hlavu ukroutit, ale je to skutečně nevšední a velmi originální. Celé je to pochopitelně především v režii kláves, kytara se objevuje jen tu a tam, nehraje nic složitého a plní si funkci doprovodného nástroje. Sound je však bohužel poplatný diktátu tehdejší "moderní" doby. Občas se sice ozve zvuk, připomínající starý dobrý Hammond organ, nebo Mellotron, ale vzápětí je zahalen mlhou studených syntezátorů. Samostatnou kapitolou je dobový, nahalovaný zvuk umělohmotných bicích. Na jednu stranu hrozný, ovšem na stranu druhou velmi originální. To je, jako kdyby doprovodný band Dalibora Jandy natočil prog rockové album :)

Skladby na desce jsou velmi vyrovnané a když jsem si ji dnes odpoledne po delší době přehrával, nedokázal jsem se odtrhnout od reproduktorů. Vypíchnul bych především epickou Incantation, neméně rozmáchlou Melting Time a hitovou a hypermelodickou Visionary Dream. Tu by se nemuseli bát pustit v žádném aspoň trochu "normálním" rádiu.

Po Gerard sáhnout by měl ten, kdo miluje klávesový rock ála ELP, Ricka Wakemana, nebo Clive Nolana. S přimhouřením obou očí za čtyři.

------------------------------------------------------

Je to trochu zvláštní shoda, ale nejhitovější skladba na desce a zatím poslední studiová nahrávka Gerard se opravdu jmenují stejně, tedy Visionary Dream. Vysvětlení je nasnadě, placka z roku 2011 obsahuje nové verze starých pecek a titulní nahrávka ji otvírá.