oř - @ 10.04.2017 | #

Voytusova i Horynova recenze je dost přes míru a klasickou rockovou nahrávku G. G. naprosto zbytečně očerňuje a podrývá. Předně nazývejme věci pravými jmény. Tady se nejedná o žádný hudební paskvil či propadák, ale o změnu stylu, softovější produkci či příklon k popu. O nápady neměla kapela nikdy nouzi, skladby jsou určeny širším vrstvám, všechno se zjednodušilo a přehlednost, klidně napíšu ne-kostrbatost je na pořadu díla. Nemusím být erudovaným hudebním kritikem, abych poznal, že kapela umí hrát a chce se posunout jiným směrem. Barokní proporce jsou pryč, to jistě ano, ale například jazz (Take Me, No Stranger) je nedělitelnou DNA kapely napořád a krásné beatlovské vyznání Friends je důkazem, že G. G. uměli do posledního dechu. It's Only Goodbye je fantazijní vyhutnávka.

Ryback @ 10.04.2017 15:29:17 | #
Dal bych si možná trochu bacha na ten mentorský podtón ;-). To, že ty to cítíš, jak cítíš, ještě neznamená, že to někdo jiný nemůže cítit jinak. Podle mě Voytusova i Horynova recenze vůbec není přes míru, dva body jsou v případě tohoto alba víc než dost a navíc to není žádný menšinový názor.