Reakce na recenzi:

Mirek Kostlivý - @ 22.03.2023

K této desce mám zajímavou vzpomínku. Album jsem si koupil na burze v roce 1979 a hned jsem ho přitáhl na první poslechový mejdan, co se u Jirky v Ječné ul. v Praze pořádal. Deska měla úspěch veliký převeliký. V tmavém koutě seděl nenápadný 21letý mladíček, kterého jsem jako jediného neznal. Myslím že již u druhé skladby Autumn nebo následující Time Heals slyším zvuk strunného nástroje - sitáru. Jeho zvuk jsem znal v té době pouze z nahrávek Beatles nebo u nás z druhé desky Olympicu, kde na něj ve skladbě Ikarus Blues hraje Zdeněk Rytíř. A slyšet ve skvělé baledě Alice (Letting Go) Hammillovu kytaru v nenápadném doprovodu sitáru, to byla opravdová lakůdka.
Ten večírek mi splívá, možná si ho po těch letech idealizuji, ale zážitek to byl nezapomenutelný.
Teprve později jsem se od hostitele Jirky dozvěděl, že ten nenápadný mladíček je nějaký Emil Pospíšil, kterého jsem později obdivoval jako spoluhráče slavnějších muzikantů - Oldřicha Janoty, Petra Lutky, Karla Plíhala a dalších. Pěkně na něj vzpomíná další jeho spoluhráč Vladimír Merta https://www.rozhlas.cz/emil-pospisil-a-indicky-rad-8005427
Emil bohužel odešel ve 36 letech. A že již tenkrát trpěl vážnou nemocí mě opravdu ani na vteřinu nenapadlo, dozvídám se to vlastně až teď.
Jinak album mě tenkrát zaskočilo, přeci jenom jsem byl zvyklí na tvrdší zvuk VDGG. Ale když si ho po letech znovu pouštím, musím stále obdivovat, jak jsou skladby nádherně vystavěné. Album zraje jako víno!
Tak snad mi bude odpuštěna tahle recenze-nerecenze. Ale já bych to lépe než Erik stejně nenapsal. Jenom v tom úvodu bych si dovolil místo Jacka Bruce přiřadit k Peterovi Hammillovi nedoceněného Captaina Beefhearta. Ale to je opravdu detail.