Reakce na recenzi:

Óin - @ 25.12.2010

Poté, co se na albu Over (1977) Hammill pokusil vypořádat se svým rozvodem, vychází v roce 1978 LP The Future Now, které opět Peterovi slouží coby jakási terapeutická pomůcka. Zpěvák se vyrovnává s ukončením činnosti Van der Graaf Generatoru, s pocitem ztráty soukromí, který nutně poznamenává život každé veřejně působící osobnosti (skladba Energy Vampires), a v neposlední řadě i s neúprosně přibývajícími roky (v písních Pushing Thirty a The Mousetrap).

Nebyl by to ale Peter Hammill, aby se kromě osobních nočních můr ve svých textech nezabýval rovněž problémy celé společnosti, ať už souvisejícími s apartheidem (A Motor-Bike in Africa), s problematikou Boha a náboženství (Mediaevil) či s jistou beznadějností našich životů (titulní Future Now). Tohle album je opět silně depresivní, rozhodně nedoporučuji začínat s ním poslech sólových Hammillových projektů.

Co se týče hudební stránky, dalo by se Future Now srovnat s prvními sólovými alby Petera Gabriela, zaslechneme tady i skladby, připomínající tvorbu Davida Bowieho či některý z experimentů Roberta Frippa. To se týká především písní Mediaevil, A Motor-Bike in Afrika a The Cut. Hammilla na albu doprovázejí David Jackson na saxofon a houslista Graham Smith.

Na mě hudebně nejvíce zapůsobila titulní skladba, Mediaevil, Energy Vampires a rozhodně i úvodní Pushing Thirty. Ohledně hvězdiček je to jednoduché - tři hvězdičky svým oblíbencům dávám jen velice zřídka, takže i když to nejsou čisté čtyři, ale spíš 3,5, nesmíte se na mě zlobit.