David - @ 18.06.2008 | #

Album otevírá typicky Hammillovsky vygradovaná skladba postavená na hypnotickém rytmu bubnů, obal napoví cosi o etno- vlivech. Hammill ve vrcholové hlasové formě. Skladba In Slow Time, poprvé na albu A Black Box, mírně upravena, zvukově pročištěna takřka k ebenově kovové temnotě. Album jako celek, s výjimkou první skladby, je spíš kontemplativní. Střed a závěr alba tvoří hudební kompozice postavená na repetetivním opakování jednoho motivu, který se průběžně objevuje v různých variacích. Jako celek velmi sugestivní, ale ve srovnání s alby ze 70. let méně dramatické, méně dějové, méně vypjaté. Oproti tomu ve srovnání s některými alby z 90. let, kdy Hammill těžiště své tvorby přesunul k textu, je na tomto albu ještě co poslouchat.

Matouš @ 20.08.2012 13:37:57 | #
David: Co ty jseš za chytráka, to mi řekni...! Jak můžeš tvrdit, že je tohle album ve srovnání s těmi ze 70. let méně dramatické? Poslouchal jsi tohle album vůbec někdy? Co kdybys zkusil trochu vysvětlit svoje hotový názory?!