Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 04.07.2015

Ü nejkrásnějších, nestárnocích rockových alb je obtížné stanovit svého favorita - vždy je nejlepší to, co právě slyším, protože je prostě dokonalé, naprosto výjimečné, Bohem inspirované. Ať už je to série alb gabrielovských Genesis, staří Strawbs, Yes do roku 1977, Stivellova Symhonie Celtique, jethrovský Aqualung, první Zeppelini, dvojka Queenů, Abbey Road a White Double od Beatles, Bowieho Hunky Dory a Ziggy, uriášovské Salisbury, Hamillovo In Camera, apod...
Album Pampered Menial znám a obdivuji už dost dlouho, ale nyní po nových posleších nekompromisně vystoupalo do této vrcholné ligy legend.
Surkampův rozechvělý emotivní ječák si směle řadím vedle Davida Byrona, Davida Bowieho, Davida Cousinse (abych vzal nejprve Davidy), ale i třeba Roberta Planta, Petera Gabriela nebo Robina Gibba. Vedle mrazivých výšek se dokáže jako oni dotknout hlubin duše svým nefalšovaným citem.
Všechna alba Pavlov´s Dog jsou krásná, nádherné je i poslední studiovka Echo and Boo, ovšem žádná nedosahuje dokonalosti a síly Pampered Menial. Takové nahrávky se rodí opravdu výjimečně.
Analýzy skladeb se pěkně a zevrubně chopili předchozí recenzenti, takže bych rád jen vypíchl skvostný a slavný otvírák Julia, jednu z asi nejpřímočařejších milostných písní všech dob, údernou a agresivní nádheru Song Dance, především úchvatnou baladu Episode (překlad je dost volný a pocitový):

"Zastihl jsem Vás procházet se za deštivého dne
a házet lístky do kaluží.
Tak zapomeňte na vše minulé,
neboť já za Vámi brzy přijdu.

Předstírejte, že jste tanečnice,
i když byste mohla být spíše královnou
a před odchodem raději počítat růže,
a bláznivým, bláznivým způsobem chtít volat.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce
nebo je nejlepší odejít nespatřena.

Párkrát jste byla hvězdou na dosah, a párkrát ne
Pak se věci pokazily, tak, jak se to stává.
A já ukradnu všechny duhy nebes,
jen když budu moci.

Já jsem jen Váš voják,
dědictví v královnině košíku,
jen bublina v naší horečce,
a pouze ticho zabilo mé sny.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce.
Myslíte si, že máte nadvládu, ale ne,
to se nikdy nedozvíte, to se nikdy nedozvíte.

Budete strážcem Svatého Grálu,
můžete jej získat rychle, nedovolíte si selhat
Budete jediná přeživší z Vaší svaté výpravy,
nebo je nejlepší odejít nespatřena"

Písně z Pampered Menial a následného In The Sound of Bells byly i zlatými hřeby pražského koncertu.

Zpěvák z takovým hlasovým darem od Boha by mohl být světoznámou hvězdou první velikosti, ale David Surkamp zřejmě o lákadla pozlátek showbusinessu nestojí. Když jsem se s ním v Praze po koncertě na autogramiádě setkal tváří v tvář, vytušil jsem, že je to nejen geniální hudebník, ale i obdivuhodný, skromný a moudrý člověk.