Reakce na recenzi:

horyna - @ 14.01.2020

Kdyby mi někdo zhruba před rokem řekl, že už brzo budu mít doma dvě desky Pavlov´s Dog, asi bych se mu vysmál. Několikrát jsem tuto kapelu testoval a vždy se stejným výsledkem. NE!! NIKDY!! ANI NÁHODOU!! No a rok se sešel s rokem i rockem a na čestném místě sbírky se hrdě vyjímá poslední a první kotouč party sdružené okolo svérázného zpěváka Davida Surkampa.

Když éterem zazní jeho jméno, většině rockových příznivců, kteří muziku Pavlov´s Dog kdy alespoň z části ochutnali, okamžitě naskakuje husí kůže. Tento jev projevující se na pokožce i pocitech onoho jedince se děje ve chvílích, kdy David otevře ústa a svým tuze vysoko položeným hláskem začne intonovat. I já sám jsem s ním měl donedávna obrovský problém a vlastně hlavně proto tvorbu kapely totálně ignoroval. Postupně však přišel blíže nevysvětlitelný zlom, po němž jsem soubor začal zcela běžně přijímat a velmi rychle si obě desky oblíbil. Ta poslední přišla mi omylem po chybně odeslané objednávce, ta první před pár dny. Obě jsou skvělé, jedinečné a vysoce originální. A není to jenom díky Davidovu zpěvu, ale především díky kvalitně odvedené skladatelké přípravě, dostatku nápadů a citu na melodiku i atmosféru. Desky od sebe dělí čtyřicet tři let a Davidův hlas je dnes položený na úplně jiné tónině, ale výsledný pozitivní dojem ze způsobu jakým se do skladeb pokládá a prožívá je zůstává neměnný.

Obsahově je tento debut velice variabilní. Od romanticky klenutých něžností (Julia), přes majestátní řežbu (Song Dance), jemný houslový dotyk Kansas-stylu v (Natchez Trace), až po načančanost typu Of Once and Future Kings. Zkrátka, Pavlov´s Dog v sobě mají od některých kapel kus jejich identity (Caravan, Moody Blues, Budgie, Led Zeppelin), zároveň však pevně stojí na vlastních nohou a zní nezaměnitelně.