horyna - @ 25.08.2016 | #

Posilněn včerejším parádním cyklovýletem ve společnosti Hemisfér, jakobych ještě ráno cítil nějaké jeho promile kolovat v krvi. Beru do rukou mp3-ku a z hd-éčka tam liju album s jasnou vizí, hady a šípy, doufaje ve stejně mocný, ne-li ještě silnější prožitek.
Je krásný den, slunce svítí, ale ještě ne příliš, pocit chladných podzimních rán se protlačuje srpnovým dopolenem a já na dětskou sedačku připoutávám naše malý zlatíčko a pomalu mířím vstříc přírodě, dobrodružství a hlavně romantické cyklovyjížďce ve společnosti milovaného synátora a milovaných Rush. Volba alba trvala jen chvíli, že to budou opět Rush, se po včerejšku vlastně nutilo samo a proč zrovinka tahle deska? Za prvé jsem ji dlouho neslyšel, za druhé ji zbožňuji a za třetí jsem chtěl ochutnat plod z druhé strany jejich kariéry.

Dlouhých pět let jsme museli čekat na toto "návratové" album, jež vysunulo kanaďany opět na špici progresivního Olympu a trůn velikášství (míněno v dobrém). Zklamání z Vapor Trails bylo v době vydání obrovské, za ta léta se můj posudek na něj přeci obrousil a častým posloucháním jsem ho nakonec přijal pod svá bedra a až na pár pasáží ho nejen že akceptuji, ale vlastně i obdivuji. Všichni, kdo se o Rush trochu zajímají, vědí, v jakém stavu se tenkrát kapela nacházela a především Neil zažíval v soukromém životě hodně krušné chvíle. Ale to sem teď nepatří, věnovat se chci tomuto arcidílu, v jehož společnosti jsem dnes zažil opravdu krásnou hodinku.

Vynikající prog rockový útok písní Far Cry- se povedl dokonale, našlapaná pecka s několika stopamy Alexových kytar a zvláštním chorusovým tajemnem, okamžitě ukazuje kam Rush točí stylové kormidlo. Špičkový song.
Následující písně Armor And Sword (opět vynikající především aranžérsky-kytarová práce), Workin' Them Angels, tisíce kytar v The Larger Bowl (A Pantoum), nebo dusná pátá Spindrift (že to ale Geddymu pořád zpívá na jedničku), všechny čerpají sílu a progresivního ducha let minulých, třeba zrovinka alba Counterparts, melodie Roll the Bones i muzikálnost Moving Pictures. Opravdu, pánové za sebou nechávají syrové a melancholicky rozervané vzpomínky Vapor... i (popovější) přístupnější melodiku Test... a ze své minulosti si berou to nejlepší, opatřují to současným zvukem, novými postupy i neutuchající dravou energií.

Zvláštní kapitolou jsou pak 3! instrumentální skladby dodané na toto album. Už z minulosti mám moc rád instru čísla na Roll, Counterparts, nebo Moving. Ovšem tam byla vždy nevokální píseň jedna, tady pánové vytasili silný kalibr, tři mimořádně povedené skladby dokonalé instrumentace a originálního záběru.
První z nich je položka číslo šest- The Main Monkey Business a i když v ní vyniká celé osazenstvo, vnitřeně nějak cítím že je to především Neilova bubenická exhibice, dostávající skladbu do vysokých obrátek a vydolovávající z jejího nitra prudké emocionální pnutí. Doprovázejí ji fantastické sóla a geniální basový tep, prostě skvost a hluboká poklona všem!!!
Historicky oděna, je z kraje bluesová záležitost The Way The Wind Blows- se skvělými riffy i španělkovými přerody, takhle zní pravé a moderní progresivní dílo.
Country dotyk s jižanskou vůní, pro někoho možná drsný kanadský venkov, přiváží Alexova instrumentální věc Hope.
Laťka dolů nepadá ani náhodou, silné melodie a čistá aranžérská dokonalost ve Faithless, či Bravest Face (Leifeson to tu táhne napříč styly) pokračuje. Nebes se poté dotýká dvanáctá Good News First- mystická eskapáda akustických akordů, kompozičně prodchnuta artovým duchem léty vytvářeného profesionálního nadhledu.
A že si polívčičku v instrumentální akrobacii přihřeje i Geddy, je zřejmé z jeho dechberoucí techniky doprovázející píseň Malignant Narcissism- mou velice oblíbenou, kde pan bassman opět nechává za zády naprostou většinu svých konkurentů.
Rozlučka We Hold On- představuje kapelu v maximálně kreativním rozpoložení spojeném s celým tímto albem, prostě jízda jak se patří.


A proto díky pánové, díky vám za stvoření tohoto mimořádného díla, které dokáže do mého srdce propašovat tolik lásky a vřelých intenzivních pocitů. Miluji Rush!!!

Tomáš Rojt @ 13.01.2020 18:20:07 | #
Chtěl bych touto cestou trochu netypicky vzdát hold Neilu Peartovi, který se odebral do muzikantského nebe. Přemýšlel jsem , jak to udělat a pak zvolil tuto cestu a to z těchto důvodů :
1/ Markova recenze je jedna z těch, které bych podepsal bez jediné výtky
2/ album "Snakes and Arrows" považuji za skvělé
3/ v jednom rozhovoru se Neil Peart nechal slyšet, že nahrání skladby "The Main Monkey Business" mu dalo neskutečně zabrat a utahoval si ze svých kolegů, že ho sice ušetřili psaní textu, ale o to náročnější part mu připravili na bubenické stoličce. Trvalo mu prý neskutečně dlouho, než se dobral k finálnímu tvaru této geniální skladby.
Neil Peart byl duší souboru téměř od samého začátku, je autorem textů na všech albech, počínaje druhým " Fly by Night"z roku 1975 .Jeho typický styl bubnování si opravdu užívám. Pokud najdete ve svých archivech koncert v Riu z roku 2003, vychutnejte si netypicky vystavené Neilovo sólo "O baterista" s několika geniálními momenty a nečekaným překvapením nakonec. 8 a půl minuty muzikantského blaha, za mne jedno z těch nejoriginálnějších a nejlepších koncertních sól na bicí a rozhodně to, ke kterému se vracím nejčastěji.