Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 28.06.2013

Zřetelně propracované pokračování první desky. Úvodní razantní riff jedné z největších klasik "Whole Lotta Love" byl důvodem, proč byla kapela řazena do škatulky "heavy metal", ačkoli samotný obsah alba tomu podle mě ani zdaleka neodpovídá. Už další "What Is and What Should Never Be" je zcela mimo tuhle kategorii - psychedelicky působící nápěvy, zpěvný refrén a celková melancholie, kterou občas pozvednou a rozčeří Bonhamovy bicí. Právě tady můžete slyšet celý rozsah jeho geniality - vše od sotva slyšitelných činelů až po pořádné rozbouření oceánu. "The Lemon Song" - to je ale těžký oříšek. Žánrově stěží zařaditelná skladba, oscilující mezi klidnějšími slokami a extremizovaným, rock´n´rollově vypjatým refrénem. To, že kapela vyspěla také po baladické stránce, dokazuje "Thank You" - citlivá, nostalgická věc, kde čaruje Plant s hlasem. "Heartbreaker", hudebně i pěvecky vypjatá skladba, je pro hard rock stejným hitem jako úvodní skladba... "Living Loving Maid..." je na razantních riffech postavený hit, upomínající "Good Times Bad Times" či "Communication Breakdown" z debutu. Jednou z nejlepších skladeb alba, dokonale demostrujících mistrný přechod z akustického úvodu do vypjatého refrénu, je "Ramble On"... jako by tahle skladba předznamenala grunge tak o 20 let... Nechybí ani psychedelická mezihra. Má význam nějak představovat Bonhamovo šílené extempore "Moby Dick", rovněž živě protažené až přes 20 minut? Na rok 1969 nepopsatelné, i když v tomto smyslu poprvé vynikl Ginger Baker o tři roky dříve na debutu Cream v "Toad"... "Bring It On Home" je směs vypjatého, harmonikou podpořeného bluesrocku a odpíchnutého hardrockového riffu - naprosto stylová tečka. Album poprvé ohodnotím plným počtem, i když osobně v tvorbě kapely jsou u mě ještě o chlup výše díla následující.