Zdeněk - @ 28.04.2007 | #

Dle mého názoru právě tohle je nepřekonané
album hard-rockové muziky.Mistr kytarových
riffů Jimmy Page zde prezentuje syrový styl
svého mistrovství,Robert Plant již nikde
nezpívá tak agresivně/Heartbreaker/ a zároveň
něžně,když to vyžaduje charakter skladby/Thank
You/.John Paul Jones ,vždycky nějak opomíjený,
předvádí jak skvělým a citlivým je hráčem
/The Lemon Song/ a Bonzo Bonham skvěle buší nejen
v Moby Dickovi.A to všechno má bluesový spodek,
bez kterého to prostě v téhle muzice nejde.
LZ II. to je prostě ikona hardrocku.
Škoda jen,že mám k dispozici pouze pět hvězd.

Mirek Kostlivý @ 28.04.2007 00:00:00 | #
Ale samozřejmě, že ten hard-rock tam je, dokonce i art-rock či world music v nádherném Kashmiru, ale základ je v bluesu, to mi nikdo nevymluví.
Každopádně se Zeppelíni škatulce vyhýbají a dávat je do hard rocku vedle jiných kapel typu Nazareth, Uriah Heep, Skorpions ap. skoro "urážlivé". Led Zeppelin jsou škatulkou sami o sobě.
Jinak k tomu blues Deep Purple jsem myslel spíše to, že nehráli žádnou převzatou bluesovou skladbu (aspoň já o ní nevím), na rozdíl od Pink Floyd, kteří si ji na koncertě střihli tak, že bych je nepoznal. A na hledání bluesových kořenů ve skladbách typu Fireball si netroufám. Blues je cítit téměř ve všech skladbách rockových velikánů. Někdy více, jindy méně.