Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 29.06.2013

Před 11 lety, ještě jako ortodoxní metalista, jsem se rozhodl k první větší cestě mimo metal (úplně první byla ještě předtím alba Pink Floyd) a koupil trojici alb, která jsou považována za absolutní klasiky rocku - tím začala moje dlouhá cesta 60. a 70. lety. Vedle debutu Doors a "Paranoid" od Black Sabbath byla v této trojici také "čtyřka" od Led Zeppelin a omráčila mě hned na první poslech.

"Black Dog" je ztělesněním ostrého hadrockového odpichu, postavená na legendárním riffu a ostrém Plantově projevu. "Rock´n´Roll" - co dodat? LedZep ctí pravidla stylu a přidává údernost v bicích a nespoutaný Plantův hlas. Rozskotačilo mě to před léty a účinek je stále stejný... "The Battle of Evermore" - zcela neuvěřitelná skladba, unášející mě kamsi do transu, navíc textově inspirována mým milovaným Pánem prstenů. Unikátní záležitost, kterou dosud nikdo nenapodobil... "Stairway to Heaven" - záležitost, která stěží potřebuje komentář. Obecně má nálepku balady, ale to podle mě platí pouze pro úvod skladby. Postupně mistrně graduje až do pasáže s údernou Bonhamovou artilérií a vynikajícím sólem. Na koncertech zde vynikal Page s dvoukrkou kytarou. "Misty Mountain Hop" je naopak ukázkou rytmické důraznosti a strohosti, kdy se na ústřední riff nabalují nové a nové motivy. "Four Sticks" je těžko popsatelnou skladbou, na albu unikátní rytmicky i jistou psychedelickou, na mě opět až "kalifornsky" působící složkou. Teď už je tu ale Kalifornie i podle názvu - "Going to California" je nádherným nostalgickým ohlédnutím za celou epochou a pro mě záležitost stejně zásadní jako "Stairway to Heaven"... Album zakončuje mohutné, těžkotonážní blues "When the Levee Breaks" s hypnotickými údery bicích... Těžko vybrat účinnější, explozívnější zakončení. IV je deska, kterou si mohu pustit naprosto kdykoli a nikdy mě nepřestane nudit. Po skončení hracího času nezbývá než kroutit hlavou...