Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 11.06.2013

Vždy jsem považoval tuto desku za krok dolů ke komerci, ale časem se mi více zalíbila. Aristokratická a divadelní nebo kabaretní image a majestátnost předchozích alb už opravdu chybí, nejvíce ve výtvarném pojetí obalu s krvežíznivým robotem s obličejem trouby. Do queenovsky výlučné a na první poslech nezaměnitelné hudby začínají více pronikat obecné hudební prvky, i když díky Freddieho hlasu a Brianově kytaře zůstanou nezaměnitelní i nadále.
Klenoty typu Somebody to Love, Bohemian Rhapsody, In the Lap of Gods nebo Nevermore zde sice chybí, ale Champions se jim rozhodně blíží a deska je žánrově hodně pestrá. V podstatě jí není co vytknout, to jen předchozí alba nasadila extrémně vysokou laťku.
Spread Your Wings a Who Needs You příjemně připomenou náladu kytarovek typu 39 nebo Long Away, drsné rockové kusy důstojně zastoupí úvodní We Will Rock You nebo Fight from the Inside.
Naproti tomu mi Sleeping On The Sidewalk a Sheer Heart Attack přijdou trochu jako eklektická výplň, byť hudebně kvalitní. Extaticky živočišná podivnost Get Down Make Love mi však připadá přes svou spontánnost trochu nedůstojnou pro dříve tak majestátnou královnu.
Nemohu se zbavit pocitu, že It´s Late měla být svým pojetím i délkou zlatým hřebem desky, ale něco jí k tomu chybí, je ke své škodě na desce jakoby "nenápadná", podobně jako Carouselambra na posledním regulérním albu Zeppelinů.
Deska je však nesporně skvělá, jen myslím nastoupila cestu k "zcivilnění" a "znormálnění" hudby dříve tak exkluzivní a vznešené. Ale to je osud i řady jiných kapel, třeba posthackettovských Genesis, a neznamená to, že jejich hudba nezůstává stále kvalitní a hodná poslechu. Dal bych tři a půl bodu, takže čtyři.