Beck, Jeff - Beck-Ola (1969)
Reakce na recenzi:
horyna - @ 30.01.2020
Zhruba před dvěma měsíci sem tuším že Zdeněk umístil odkaz na pořad vysílaný na ČT art, který se věnoval osobě kytarového věrozvěsta Jeffa Becka. Dokument jsem zhlédl ihned po jeho zveřejnění s dokonale zatajeným dechem, a naprosto neuvěřitelně jsem jej celou tu hodinu a půl intenzivně prožíval. Nikdy bych nevěřil, že mne dokáže podobný pořad snad krom Beatles, nebo Led Zeppelin takto silně oslovit.
Jeffa Becka mám tuze rád. Jeho vklad na poli instrumentálně rockové muziky je nezpochybnitelný. Stejně nezpochybnitelná je jeho novátorská hra a umělecké pojetí, s jakým se staví ke svým kompozicím a tvorbě. Ale když jsem zíral na monitor uvědomil jsem si, že právě on je jedním z těch vyvolených, jedním z mála, kteří tvořili dějiny kytarové hry tak osobitě. Dokument se věnoval především první a nejdůležitější patnáctiletce jeho tvorby. Od pubertálních začátků, přes Yardbirds, až po výsostně stylotvorná alba vlastní, vydávaná v průběhu sedmdesátých roků. A právě v tu chvíli jsem si řekl člověče, proč tak vzácně vyrovnanou a obrovsky kvalitní sbírku nemáš ještě kompletní. Ale abych byl přesný, ona téměř kompletní je a oblíbená zrovna tak. Avšak, jelikož nejsem srdcem dokonalý bluesman, první období s Rodem Stewartem mne až tak silně neoslovuje, ale hned to druhé, fusion časy let 72-73 považuji za naprosto dokonalé. Stejně tak power trio s Bogertem a Appicem a snad nejvíce si vážím desek jazz-ovo rockových Blow by Blow a Wired. To jsou pro ne naprosto nepřekonatelné monolity Jeffovi tvorby. Z této doby tak jediným chybějícím diskem byla v pořadí druhá věc se Stewartem, album Beck-Ola.
Tento rest mám dnes už napravený, a i když Beck-Ola nezní tak hitově a inovativně a není ani první jako bylo album Trust, pořád se jedná o porci kvalitního materiálu. Úvodní klasika All Shook Up se k Beckovi a Stewartovi parádně hodí. Spanish Boots je tak dobrá, že by si klidně našla místo i na debutním Trust, stejně jako pozměněný cover Jailhouse Rock. I další písně jsou bluesově výživné, energeticky živočišné a rozhodně mají jak rockerovi, tak bluesmanovi co nabídnout.
Jeff Beck zkrátka byl a pořád je klasa ve svém oboru.