Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 27.02.2020

Druhé albun je hudební tečkou zárodečné Jeff Beck Group, které Mistr zformoval hned po svém odchodu z Yardbirds (1967-69). Navázat na legendární a fenomenálně úspěšné Truth bylo výzvou téměř nadlidskou. Spory osobní i s nahrávací společností přinutily jeho skupinu odříct účast na legendárním Wooodstocku...

Nad první elvisovkou All Shook Up by i rockový Král z Memphisu, nadšením div nezaplakal. Drsná hard-bluesová flákota s rozparáděným Stewartem i hopkinsem. Jako splašené stádo se valí Spanish Boots. Jeffovy fígly by stačily jiným na dvě alba, a Woodovo hromobití zkázu dokoná. Přesto má vše jen tři a půl minuty! Klavírní Girl from Mill Valley Nickyho Hopkinse je taky zapsána do dějin, i když jako skvostná balada. Elvisův nášup v podobě Jailhouse Rock má adrenalinové, plnotučné provedení. V tom absolutním spurtu jen tak stíhám chrochtat blahem. Plynth kromě nezbytného r´n´b poprvé jako nadržený hřebec zavětří i jazz. Pro budoucnost osudové spojení. Ale nepředbíhat - Hangman's Knee jede pět minut čistě hard/bluesově s dechberoucí rytmikou a piánem. Drsné riffové výpady startují Rice Pudding. Po atmosféricky křehkém klavírním intermezzu řádí ta rozběsněná jednotka až do poslední sekundy. Mistrovský zásek, který by bez ostychu zapadl i na Truth. Mezi bonusy vyniká čistokrevné blues Sweet Little Angel s plačtivou kytarou a lehčí klavírní číslo Throw Down a Line. Ale všechny remastery jeho alb se vyvedly skvěle, užijeme si historie i kvant starých fotek.

Ačkoli Beck-Ola nemá výbušnou šlapavost debutu, výrazně se v koutku nekrčí. Novým bicmenem se stal Tony Newman. Tak jako na debutu bluesovky jsou mimořádné obě Elvisovky. Drobné jazzové námluvy vytyčily na léta další umělcův směr - to už je další kapitola. Těžké rozmýšlení, Jeff je mě srdcovka, vzhledem k debutu 4, spíš 4.5.