Reakce na recenzi:

Antony - @ 05.01.2015

Vždycky, když slyším Hello, I Love You, mám pocit, že tuhle skladbu museli napsat a zahrát The Beatles někdy v roce 64. Je tak veselá, bezprostřední, hravá. Ale ne, to si jen The Doors dělají zase tu svoji náladotvornou muziku, jak se jim právě zachtělo.

Třetí desku, která vyšla v červenci 1968, The Doors vytvářeli během předchozího půlroku. Podařilo se jim na ní na jedné straně dosáhnout větší pestrosti ve stylu a náladách, na druhé straně současně album vyznívá kompaktně, jako mozaika, které nesmí z žádných dílků chybět, byť jsou různorodé. Celek je hrubší, surovější, tvrdší, přičemž obsahuje pár jemných klenotů. Ovšem, těch hrubých skladeb, kde se všechny nástroje perou s Morrisonem o to, kdo bude víc v popředí, je na desce víc. I Morrison víc řve, křičí, kvílí, hlas má má posunutý víc do hlavy, rezonuje, úpí. Je do každé písně plně prožitě vložený. Je to místy nádherně drsný zážitek, v tomhle exceluje závěrečná Five To One, kdy místo dlouhé kompozice konec desky obstaral rázný, neurvalý, výhrůžný hardrockový song.

Nezapomeňme ale, že před ním se nachází desítka neméně skvělých písní, které dokážou přivést do varu pokaždé trošku jinou část posluchačovy mysli. Každá skladba je osobitá, výrazná, má náboj, napětí. Deska drží tak pohromadě, že se těžko vybírá něco mimořádného, když jsou takové všechny skladby. Ale jedna tam je přece jakoby trošku odjinud a vždycky dovede okouzlit. Spanish Caravan je jemná, melodicky neobyčejná, náladou poetická. Tím více vyniká, že je zasazená mezi hodně vášnivé písně. S protikladnými polohami si The Doors hrají například v Not To Touch The Earth, kde se mezi dupající rytmus a křičený zpěv vtěsnává melodický krátký popěvek. Nakonec to stejně v gradující kakofonii jedovatých kláves prohrává až do apokalyptického konce skladby. Pak se zklidněně zamýšlejí nad létem, které skoro skončilo, následně ve tříčtvrťovém rytmu houpavě prožívají lásku zimního času. Potom šamanské zaříkávání v My Wild Love, to mně zní jako tajemné zpěvy u indiánského ohně. Nebo je to šílencova zpověď o pošetilé lásce, jak kdo chce. A to není zdaleka všechno, co se podařilo na tuhle desku vtěsnat.

Víc kontrastů a víc soudržnosti, tak takové je to dílo. Jak jsem o předchozím albu chtěl napsat, že je moje nejoblíbenější od The Doors, a nakonec nenapsal, tak to mám chuť napsat právě teď. Ale nenapíšu to, nemám rád různá nej, jsou strašně ošemetná. Navíc, existují prostě skupiny, u kterých je nejlepší právě to, co zrovna hraje. Hlavně, že to hraje, a hotovo.

Poznámka ke zvuku:
Zvuk nahrávky je precizní, dynamický, věrně zprostředkovává všechny detaily nástrojů a zpěvu. Je také zajímavé se zaposlouchat do ruchů v pozadí, při pozorném poslechu je tam co objevovat.
Opět, pozor na různé mixy z různých dob. Více není vždy lépe.

Technické detaily recenzovaného CD:
CD – Kanada/JP reedice 1993 DCC Compact Classics, kat.č. GZS-1045, 24k gold, EAN 010963104523
10 skladeb, 33:22
DR12 [L-11,3 / P-11,8]