steve - @ 18.01.2017 | #

Caravan a tzv. Canterburská scéna byli v dobách daleko dávných synonymem jisté umělecké vyzrálosti a zárukou kvality. To už je sice pradávno, ale zbyla tu po ní spousta významých hudebních děl a tohle je svým jedinečným způsobem možnou vlajkovou lodí pro ostatní. Tolkienovské inspirace, atmosférické ztvárnění obalu, jedinečná zvukovo malebná kulisa a především velice citlivá a vláčně jemná instrumentální aranžmá, umožňují se do hudby Caravan krásně položit a nasávat její chutě.

Harmoničnost se tu vznáší, vzdouvá a přeletuje jako hejna divokých hus a archaický zvuk se podílí na otisku vracející časové prodlevy někam o dvě, tři století nazpět. Klukům jde o to, vytvořit speciální atmosféru, díky které se dá jejich hudba snadnějc identifikovat a na této placce se jim to opravdu podařilo. Expeimenty s psychedelií a jazzem naznaly pokrokových rozměrů a plně se etablují v muzice jako je tahle.

Garantuju, že takovou Golf Girl si budete broukat od prvních chvil co ji uslyšíte a zamilujete, je totiž přenosně nakažlivá. Ještě hodnotnější je pro mě její následovnice Winter Wine snoubící citlivé aranžmány a smysl vymyslet parádní melodie. S Love to Love You (And Tonight Pigs Will Fly) nemám problém a titulovce In the Land of Grey and Pink náleží čestné místo i díky stylovému klavírnímu výstupu vně. A pak je tu divotvorná cesta napříč exotickou krajinou Nine Feet Underground, kterou se nepřísluší popisovat, její poslech vám napoví a zavede do oblastí tolik vzácných, že rockové srdce rádo a často zaplesá.

Ryback @ 19.01.2017 09:45:17 | #
Souhlasím se Snejkem. Carpe Diem je skvělá kapela, kterou znám už poměrně dlouho a obě alba ze seventees jsou výborná. První je trochu chladnější/temnější, okořeněné vandergraafovským jazzem, ale Snejkem zmiňované, procítěné Cueille Le Jour, to už je opravdu velká lahůdka pro fandy ranějších Caravan (ten příměr Snake vystihl dobře), Camel… pro fandy ne tak provařeného progrocku ze 70. let.