Reakce na recenzi:

Ryback - @ 18.10.2008

Tahle skupina mě teda nějak zvlášť k srdci nepřirostla. Ale album In the Land of Grey and Pink je výjimka; právem patří mezi jejich nejslavnější. Žádné jejich album předtím ani potom mě tak nenadchlo (vlastně jsem mohl vynechat slovo „tak“;-), jako toto. Je to vlastně jediné album, které si od Caravan pouštím. Krásné skladby navlečené do progrockjazzového hávu.
„Popík“ Love to Love you opravdu trochu nehezky vyčnívá, je z jiného soudku, na druhou stranu mě ta píseň připomíná pěkné věci, které skládal McCartney pro Beatles. A dá se říct, že Beatles vlastně byli do alba Revolver taky (na svou dobu) popík. Takže se u této písně osobně moc znechuceně nešklebím ;-), tak jako třeba kdysi u písně Your Own Special Way od Genesis, když jsem album Wind and Wuthering jednu dobu poslouchal, a která mě teda lezla na nervy mnohem víc.
Golf Girl, úvodní skladba, je také výborná. Vleze pod kůži a člověk si jí potom brouká celý zbytek dne ;-)
A dvacetitříminutová kompozice Nine Feet Underground… Jo, tohle prostě rockové skupiny v první polovině sedmdesátých let minulého století opravdu uměly… Artrockové, hardrockové, ale i jazzové (viz. třeba v té době s jazzrockem si tykající Miles Davis).
P. S. Zajímavé je, že na Syda Barretta si občas při poslechu In the Land of Grey and Pink také vzpomenu…
Ale za srdce mě tahle skupina nechytla; tak, jako se to povedlo třeba Van der Graaf Generator, Gentle Giant, Can, Plastikům… no, je jich naštěstí dost ;-)
Zvláštní (ale zvláštní pro koho? asi pro mě ;-) je, že podobným způsobem jsem si nikdy nedokázal najít cestu ke skupině Camel, ale od nich se mi toho alespoň líbí víc…