Reakce na recenzi:

Vojta - @ 07.04.2018

Čtvrté album skupiny Deep Purple, jsem objevil asi před rokem díky kamarádovi, který mi pustil skladbu Fools. Album má pro mě několik zásadních momentů:

a) perfektní vypalovačky na úvod. Fireball - perfektní otvírák zahájený zapínaným větrákem ve studiu, skladbu provázejí v pozadí Lordovy varhany a dopředu ji posouvá i skvělý rytmus. Sólo si zahrál jak Blackmore, tak Lord. No No No - typická párplovština s krásným riffem, kterou opět podbarvují varhany a baskytara. Strange Kind Of Woman - jedna z kratších písní na tomhle albu, je typická riffem hraným na varhany a zvláštním kytarovým úvodem.

b) progresivní pomalejší pecky. Anyone's Daughter - tato se pyšní pěkně stavěným rytmem na piano; po ní následující The Mule s perfektně vystavěným sólem páně Blackmorea a Gillanovým vokálem. Vše podbarvují v pozadí Lordovy varhany. Lord ke konci skladby též přidá pěkné sólo.

Následuje vrchol celého alba - skladba Fools s pěknou vložkou hranou na cello uprostřed skladby. Jinak se jedná o typický párplovský song s perfektním zpěvem. Jako poslední zazní skladba No One Came - dravá rocková věc s jednoduchým rytmem, ale krásným kytarovým sólem ve stylu otvíráku Fireball nebo alba In Rock z roku 1970. Ke konci skladby opět sóluje Jon Lord na své hammondky.

Resumé: sestava Mark II. DP ve své nejlepší formě a jejich výlet do světa progresivního rocku, jen by tak pěkné album nemuselo končit tak brzy. Ale sečteno a podtrženo - 4 hvězdy