zdenek3 - @ 23.08.2007 | #

Stejně jako mnoho jiných skvostů jsem měl a mám na LP. Toto (moje) konkrétně bylo vydané Fame. Skvěle udělané po zvukové stránce.
Když jsem uslyšel první rozhučení 1. skladby, věděl jsem, že je to ono. Celé LP se nese pro mne přesně v duchu rytmiky (skvělí Glover a Paice nyní ještě lepší než jindy) a melodiky hardrocku mě nejbližšího. Žádnou skladbu nelze vyzdvihovat. Celé to drží fantasticky při sobě jako koncepční album. Vůbec nemám rád vytrhávat skladby z pořadí či je přehazovat, jak se to podařilo ignorantům z Globusu International u vydání Machine Headu. Strůjci dobře vědí, proč které skladby jak za sebou poskládat. Knížka se nečte taky napřeskáčku. Jednu skladbu však musím dát jako TOP. Ano, pro mne je to FOOLS. Dodnes mám husacinu, když slyším první tóny. Přes nespornou kvalitu(superkvalitu) In rocku a Machine headu, na tomto LP není slabší skladby. Na In rocku je to pro mne Into the fire a na Machine je to Smoke on the water. Možná se budete divit, ale mě se nelíbila od počátku. Navíc její neustálé omílání mě ji doslova zprotivilo. Je to moc komerční věc. V mládí v kapele jsem ji dokonce odmítl hrát. Tak mě lezla krkem.
Takže FIREBALL = jako jeden z mála za 5*

Iggy @ 13.07.2009 21:06:28 | #
Ano, to bylo od Parplíku to správné vyvrcholení v takzvané ere jejich progresivniho rocku, na In rocku
to hrnuli a obcas nekoho vykradli /Bloodsucker-záver, Child in time, nebo i singlovy Black night- nápady od amerických hippi kapel/, na kulovém blesku /Fireball/ snahu dotahli k dokonalosti. Machine head díky stoneovskému mobil studiu zni v chodbách hotelu konecne¨krystalicky ciste, ale uz tam vnimám urcity kalkul na prodejnost-
v hud.postupech - tam uz koncil tzv.progress rock