john l - @ 15.12.2017 | #

Kontroverzní nemusí pokaždé znamenat zlý a špatný. Svým způsobem mám slabost pro díla která se snaží nějak odlišit. Párplovskému Slaves and Master se to daří už jen tím, že na něm nezpívá Gillan. Však jeho fans si vedle tohoto alba rádi odplivnou. No a co, kašlu na předsudky. Prý toto dílo kritika strhala. Jaká kritika? Tehdejší? No to asi těžko. Tehdá každý hltal melodický hardrock na americký způsob a tomu se DP naplno oddali.

Po dnes už trochu stoicky suché King of Dreams přichází hit jako kráva Cut Runs Deep. Nažhavená metelice spalující všechny staré mosty. Ve Fire in the Basement se Ritchie otáčí na ja jazzovém prkně a se symfonickou Truth Hurts musí zaplesat i fanda In Rock. Při páté cítím zvláštní vybrace a Turnerovská balada č.6 mě hrne slzy z očí ven.

S a M mě baví, Turner mi nevadí a komerční otočka..... jaká že otočka?
Tak proč nepřitopit?

jirka 7200 @ 18.12.2017 10:59:15 | #
Taky přispěju svým osobním pocitem z dob kdy tyto desky vycházely a jak jsem to tehdy vnímal já a kamarádi v mém okolí.

Perfect Strangers nás všechny ohromil a deska nezanikla ani v přívalu všech možných rodících se tvrdých stylů.

Naopak Slaves and Masters se nám nelíbilo nikomu, deska rychle zapadla. I v Ostravě na koncertě Deep Purple z ní zahráli snad jen jeden kousek, co si matně pamatuju. A Turner byl naživo naprosto tragickej.