john l - @ 15.12.2017 | #

Kontroverzní nemusí pokaždé znamenat zlý a špatný. Svým způsobem mám slabost pro díla která se snaží nějak odlišit. Párplovskému Slaves and Master se to daří už jen tím, že na něm nezpívá Gillan. Však jeho fans si vedle tohoto alba rádi odplivnou. No a co, kašlu na předsudky. Prý toto dílo kritika strhala. Jaká kritika? Tehdejší? No to asi těžko. Tehdá každý hltal melodický hardrock na americký způsob a tomu se DP naplno oddali.

Po dnes už trochu stoicky suché King of Dreams přichází hit jako kráva Cut Runs Deep. Nažhavená metelice spalující všechny staré mosty. Ve Fire in the Basement se Ritchie otáčí na ja jazzovém prkně a se symfonickou Truth Hurts musí zaplesat i fanda In Rock. Při páté cítím zvláštní vybrace a Turnerovská balada č.6 mě hrne slzy z očí ven.

S a M mě baví, Turner mi nevadí a komerční otočka..... jaká že otočka?
Tak proč nepřitopit?

Jarda P @ 18.12.2017 11:55:51 | #
Podle mého názoru je Perfect Strangers jeden z nejlepších (pukud ne vůbec nejlepší) reunionů všech dob. Do jeho vydání jsem dočasně koketoval s NWOBHM, ale jakmile jsem po návratu z burzy položil na talíř PS, uvědomil jsem si že je pro mě metal slepá ulička.
O to, že je to přeceňovaná deska jsem se dověděl až zde a je to pro mě informace s nulovou hodnotou.