horyna - @ 10.03.2016 | #

Asi proto že v roce 75, nebo v počátcích Deep Purple nebyl jsem ještě na tomto světě, neřešil jsem nikdy sestavy a personální změny v různých obdobích této slavné skupiny. Jejich muziku objevil jsem vcelku pozdě, o to víc mě zasáhla a stala se velice častým a oblíbeným artiklem. Nikdy jsem ani (naštěstí) nebádal jesli album Burn je opravdu nejlepší z trojlístu bez Gillana a ty dvě další jsou méně hodnotné atd... Každé z těchto tří si rád poslechnu a stavím je na stejnou kvalitativní úroveň.

A skladby? Užívám si je všechny, dobrou náladou oplývající rozjezd, skvělý Coverdale v Lady Luck, střední pasáž v Hughesovce Gettin' Tighter, tempově famóní I Need Love (božský Bolin), nejvíc ovšem poslední dva kusy.V osmé Hughes pěje andělským chórem a Lord čaruje kolem něj, zážitek skutečně velmi silný. Do finále nás přivádí Coverdale s neuchopitelnou You Keep On Moving, jejíž nálada je omamující.

Bravo a škoda že v 70-letech naposledy!!!

EasyRocker @ 16.03.2016 12:11:34 | #
To je přesně ono - hudba není exaktní věda. Není to odměřování housek, rohlíků a není to ani poloměr planet, který lze změřit. Chuť/nechuť- to je vše, o co tady jde. Aniž bych chtěl kohokoli jmenovat, mám z letitého pročítání časopisů a diskusí u některých autorů pocit, že se jim plánovitě a snobsky "líbí" určitá výseč hudby, aby zapadali do určitých skupin lidí. Ale třeba se mýlím...