Reakce na recenzi:

Martin H - @ 01.05.2018

Představte si, že máte hudební skupinu, která má nejenom slušně našlápnuto, ale konečně má i velký hit, díky němuž si vás všimnou posluchači, kteří vás do té doby přehlíželi jak zemědělec širé obilné lány, a vy místo toho, abyste ten úspěch podpořili, tak vydáte nahrávku, která je, slušně řečeno, nemastná neslaná. Jako kdyby se Black Sabbath po svém debutu zbláznili a vydali rovnou desku Never Say Die!, což by se určitě rovnalo cestě do záhuby a dneska by po nich neštěknul ani pes. Říkáte si, proč by to někdo dělal? A ejhle, průkopník se našel, jelikož to je přesně případ skupiny Free.

Jejich třetí deska Fire and Water z roku 1970 s hitem All Right Now se stala tím skutečným průlomem v jejich tvorbě a banda kolem zpěváka Paula Rodgerse se mohla stát podobnou hudební legendou jako jiné významné spolky té doby. Nestalo se tak. Bohužel někoho napadlo, že je potřeba z náhlého přívalu popularity vytřískat co nejvíc, a tak ještě v témže roce nás chlapci oblažili čtvrtou řadovkou s názvem Highway. A světe div se, úspěch se nekonal.

Přitom ta deska není zase tak špatná, jenomže kdo má čas na několikerý velice pozorný poslech? Také jí chybí podobný úderný hit jako All Right Now na předchozí desce, takže posluchač se zpočátku nemá čeho chytit. A k tomu je nutno připočíst i to, že většina materiálu zde obsaženého je spíše komornějšího rázu, zatímco vy očekáváte nadupaný hard rock. Od úvodní skladby The Highway Song až po závěrečnou tklivůstku Soon I Will Be Gone mám neodbytný pocit, že nás skupina Free snad chce tentokrát úplně uspat. Jakmile se objeví nějaký výraznější motiv, velice rychle je upozaděn. Snad si chlapci řekli, že by mohli posluchače přílišným přívalem energie polekat.

Ale i zde se najdou zajímavé skladby, chce to jenom udělat si čas a do alba se takříkajíc vposlouchat. Například píseň The Stealer se podle mě mohla stát dalším nesmrtelným hitem. Sice nemá tak úderný riff jako její slavnější předchůdce, ale to sólo, které Paul Kossoff předvádí v závěru, je velice povedené. Za vrchol desky považuji skladbu Be My Friend. Rodgersův hlas se lehce vznáší nad klavírním doprovodem, je z něho cítit bolest, smutek a kdoví co ještě. Kytara se zde drží spíše v pozadí a lehce přibarvuje celkovou atmosféru. Na druhém pólu však stojí hned následující Sunny Day, píseň z kategorie uspávače hadů. Že se jedná o rockové album mi připomene ostřejší záležitost skrývající se pod názvem Ride On A Pony. Opět to spojení hlasu a kytary je zde dokonalé. Velice vydařená záležitost. Zato poslední třetina desky mi dlouho splývala, nějak jsem ty písně nedokázal od sebe identifikovat. Nakonec se z té trojice vyloupla skladba Bodie lehce šmrncnutá stylem country. O ostatních písních platí to, co už jsem jednou zmínil. Jsou nemastné neslané a určitě by se daly použít k uspávání hadů.

Mám tvorbu skupiny Free rád, jejich poslech mi vždy zvedne náladu, ale tohle se opravdu nepovedlo. Nakonec to hudebníci vycítili sami a skupina se rozpadla. Naštěstí jen nakrátko.