Reakce na recenzi:

Snake - @ 10.09.2013

Nepochybně nejvýraznější stopou, kterou po sobě Il Balleto di Bronzo v historii populární hudby zanechali bylo jejich album Ys z roku 1972. Shoduje se na tom nejen obec fanouškovská, ale i odborná kritika. O jejich trochu přehlíženém debutu Sirio 2222 jsem tak sice věděl, ale nevěnoval mu patřičnou pozornost. Chyba.

Placka s podivným názvem Sirio 2222 přináší sice exotickou, leč docela chutnou porci pořádně špinavého a hrubozrnného hardrocku ředěného psychedelií. Už úvodní vypalovák "Un Posto" mě dokáže spolehlivě vykopnout ze židle. Melodický nášup s gejzírem bubenických breaků na mě působí silou dávky adrenalinu vstříknuté přímo do srdce. Tohle musí roztančit i námořníka s dřevěnou nohou a pro mě je tahle skladba jedním ze dvou vrcholů celé desky.

Docela zajímavý je i následující a poměrně složitě pojmenovaný kousek "Eh Eh Ah Ah". Bluesrock s vidláckým doprovodem, basou jak generátor a harmonikou navrch by mohl docela dobře posloužit jako hudební podmaz k nějakému obskurnímu spaghetti westernu. Ale přichází vrchol č. 2, punkrockový mazec "Neve Calda". Klidnější pasáže střídají nesmírně energické laufy a neškolený zpěv v italštině je prostě k sežrání.

Neučesaná "Ma Ti Aspetteró" s krapet hysterickým vokálem trochu otupí pozornost, ale to už tu máme zábavu z jiného soudku. Ze soudku umění! Pomalá, emotivní a trochu zlověstná "Meditazione" s vydatným přis(kří)pěním smyčcového orchestru znovu připomíná soundtrack a dala by se volně přirovnat k deskám kapel New Trolls, Osanna, nebo Il Rovescio Della Medaglia.

Tak a teď narovinu přiznám, že s druhou polovinou desky už to tak slavné není. Přísnější měřítko snesou ještě valivá a hutná sabbaťárna "Incantesimo" a o fous melodičtější "Ti Risveglierai Con Me", ovšem bez závěrečného, téměř desetiminutového vrzatoria "Misione Sirio 2222" bych se docela dobře obešel.

Desku koupil jsem si nedávno, takže ji docela točím a už kvůli skladbám "Un Posto" a "Neve Calda" jsem rád, že ji mám. Je to dobré. Je to zatraceně dobré.

3,5