luk63 - @ 19.03.2010 | #

Omegu od malička miluju, vždycky mě okouzlovala kromě její hudby také maďarština. Tahle deska je návrat k těm nejlepším létům po odchodu Gábora Pressera a Jószefa Lauxe (1971 založili Locomotiv GT). Poctivý hard(trochu pomp)rock. Žádné experimentování, žádné pokusy dostat se dál či žánrově někam uhnout. Ty ostatně nejpozději po albu Gammapolis končívaly menším či spíš větším fiaskem. Deska je vzácně vyvážená, nemá slabých míst, a když dohraje, zůstává vě mně několik minut prázdno, které si netroufám v danou chvíli ničím zaplnit. Jedině zase Omegou (kteroukoliv z let 1972 až 1977).
Ještě dodám, že jsem loni byl na koncertě Omegy v přírodním amfiteátru v Lokti n/Ohří. Pánové se představili ve výborné formě, jeli jak za mlada, i zpěvák János Kóbor v pohodě stíhal staré kousky. Skvělý zážitek.

PaloM @ 20.03.2010 07:01:58 | #
Omegu mám veľmi rád do Gammapolisu vrátane a potom som ich prestal brať vážne. Nie je to tým, žeby ma maďarčina prestala okúzľovať (lebo hovorová maďarčina lezie na nervy doteraz), ale proste skladali humus.
Égi Jel ma na prvé počutie zaujalo, ale pri druhom som bol sklamaný, práve tým, že absolútne nič nové neprinieslo, žiadny presvedčivý nápad. Od takej superskupiny len "poctivý hard rock" nestačí, to nech hrajú radšej staré pecky na koncertoch.