Reakce na recenzi:

springfame - @ 01.02.2011

Původně povolená verze tohoto alba - Elő Omega - se k mým uším nikdy nedostala. Přiznávám, že dnes už o tento falešný živák ani nestojím. Důvod je prostý - hudba jistě lépe vynikne bez přimíchaného řevu publika. Kdyby se však jednalo o skutečnou živou nahrávku, měl bych k ní poměr zcela opačný a sháněl bych.
Úplnou verzi alba však znám poměrně krátce. Může dost dobře tvořit chybějící článek mezi Éjszakai országút a Pětkou. Omega se po předchozím rozchodu s dvojicí Presser - Laux musela vypořádat nejen s obsazením uvolněných postů, ale především bylo nutné zaplnit přímo zející díru po autorech. S touto dvojicí se od Omegy navíc celkem pochopitelně poroučela i její dosavadní textařka Anna Adamis. Coby Lauxova manželka následovala oba do nově založených Locomotiv GT.
Z prázdných postů v kapele bylo obsazeno pouze místo bubenické, čímž se Omega stala kvintetem. Odchod jedněch kláves potvrdil hardrockové směřování skupiny. O autorství se podělili větším dílem Mihály a Molnár, menším dílem přispěl Kóbor a do party přibrali básníka a textaře Pétera Sülyiho.
A co stvořili? Našlapané album se spoustou potenciálních hitů. Některé písně se jimi nakonec i staly - Regvárt kedvesem, titulní píseň i Hűtlen barátok jsou součástí koncertních playlistů (tři zmíněné tvoří ještě jednu zajímavou trojici, o které se zmíním o chvilku později).
Úvodní píseň není milostná, jak by se mohlo podle názvu zdát. Onou „dlouho očekávanou drahou“, která konečně přišla, je - světe div se - rocková píseň, která se dostavila po náhlém tichu. Že by tedy reakce na personální zemětřesení, jež Omegu před nedávnem postihlo? K tomu se možná vyslovuje i Hűtlen barátok, tedy Zrádní přátelé („keresnek, és együtt megtalálják, keresnek tovább, tovább“, tedy „hledají, a ať spolu najdou, hledají víc, víc“)
Ostatní věci jako Törékeny lendület, Blues, Eltakart világ či Omegautó nejsou vyslovenými hitovkami, ale v rámci desky fungují spolehlivě a plní své funkce albových písní, přesněji řečeno pecek. Přece jen však musím některé vyzdvihnout. Především to bude Egy nehéz név után s téměř hymnickým úvodem. Když se text rozhovoří o cestě, která se rozdělila do dvou, hádejte, co mi opět vytane na mysli.
Kytarové a klávesové intro dělá z Emlék uchvacující kousek, nálada pokračuje i poté, co píseň nabere na obrátkách. Na velmi klidných obrátkách.
Téměř devítiminutová píseň Varázslatos, fehér kő je v souladu se svým názvem opravdu kouzelným kamenem, který zapadá do nálady alba a tvoří velmi důstojné finále (název hovoří i o bílém, to bych v hodnocení vynechal). O autorství se podělila celá skupina včetně nového dvorního textaře.
Kdo se poznal v Szex-apó, to ponechme historii, případně přísloví o potrefené huse. Faktem je, že píseň byla jednou z dvojice, která na Elő Omega být nesměla. Tou druhou byla 200 évvel az utolsó háború után (200 let po poslední válce). Ta se však přesto k posluchačům dostala. Již o rok dřív vyšla spolu s Régvárt kedvesem na singlu. Pravda, obě písně byly v jiných verzích, pro album byly nově nahrané a obě nahrávky znějí lehce jinak. To samé bez výjimky platí i písni Hűtlen barátok.
Zbytek alba byl zpřeházen, takže z původního záměru nezůstal kámen na kameni. Zákaz jistě restart Omegy po personálních změnách neulehčil. Je škoda, že se album k posluchačům nedostalo ve své době, na druhé straně bych bral jako kladný ten fakt, že skupina přistoupila alespoň na vydání ořezané verze. Mimo jiné proto, aby bylo znát, že existuje dál. My, co už máme to štěstí slyšet album v kompletní verzi, ho pak můžeme ohodnotit. Za sebe hovořím „čtyři“ - označení „excelentní“ mu jistě sluší více než dobře.
Ještě malá, ale nutná poznámka: pod anglicky zpívaným albem s názvem 200 Years After The Last War identického souputníka rozhodně nehledejte. Ze své maďarské předlohy obsahuje pouze titulní píseň. Více materiálu pochází z následující desky 5, v jednom případě pak dokonce musíme pohlédnout ještě dále do budoucnosti.