luk63 - @ 01.05.2020 | #

Maďaři nám v tom těma reedicema udělali pěknej magkaljz. I když jsem od útlého dětství poslouchal pseudoživák "Élö Omega" v hliníkovém obalu, dneska hodnotím toto vydání stejných písní (ty dva bonusy pomíjím). A toto hodnocení nemohu jinak, než spojit s krásnými vzpomínkami na nevinné dětství. Šlo totiž o jednu z nejrockovějších nahrávek té doby. Vůbec mi nevadila (a dodnes nevadí) maďarština, možná naopak mi zní velmi lahodně. A také jsem v té době vůbec nerozlišoval Omegu od Deep Purple, Black Sabbath či Uriah Heep. Prostě opravdu tvrdý nářez světového kalibru.

Tahle deska ve mě vyvolává ty nejkrásnější vzpomínky. Hudba je tvrdá (na tehdejší socialistické poměry náramně), melodická a zapamatovatelná a ve mně vyvolává až příliš velkou dávku nostalgie a z tohoto pohledu nemohu a nechci být objektivní! Navíc nahrávka má skvělý zvuk. Mezi klasickými nádhernými rockovými fláky jsou i skvělé balady "Emlék", "Egy nehéz év után" a "Varázslatos, fehér kõ". Kane mi nejdna slza...

CD si pouštím jenom když v mém nitru panuje ta správná vzpomínková nálada, ale to potom opravdu stojí za to. Nemohu dát méně, než plný počet při vědomí, že tato jedinečná nahrávka mě bude čas od času u srdce blažit až do konce...

jiří schwarz @ 01.05.2020 21:58:15 | #
Já jsem vyrostl na Elö Omega. Podle mého má nejen lepší atmosféru (navzdory tomu, že jde o „fake“ živák), ale především ten zvuk je lepší, což platí jak pro mnou vlastněné LP, i CD. Zvuk na Elö O. je celkově zvláštní, dunivější, je zřetelnější basa, než na tomto CD – především je to markantní u remasterované Hütlen barátok, ale i u dalších, což dává těm nahrávkám větší drive („koule“). A samozřejmě to mám naposloucháno v pořadí Elö O. Mimochodem, na tom živáku nebyly na LP ani mezery, oddělující jednotlivé stopy, takže i kdyby někdo chtěl (já při běžném poslechu jistě ne), tak to nemohl přesně trefit (což byl ale třeba problém při pouštění na diskotéce).

Stran vydání … rád bych věděl, jak to bylo doopravdy (zde sice leccos osvětluje Merhaut v jedné ze starších diskusí k tomuto albu, o vydavatelstvím asi nezkousnutelném Sex-dědečkovi). Ale pomněme, že ono to totiž ani vydat takto (jako na CD 200 évvel…) na 1 LP nešlo – celková stopáž je totiž přes 55 minut – tak mělo na tok 1972 Elö Omega stopáž neobvykle dlouhou, 47 min. Na 2 LP to zase nestačilo (i kdyby jej byla vůle vydat). Navíc, na Elö chybějící skladby (zde stopy 2 a 3) jsou přece jen o chlup slabší, a byly pro mě logicky nejpostradatelnější.

Z encyklopedického hlediska je zde asi chyba mít toto album s letopočtem 1972, světlo světa spatřilo až v r. 1998, ačkoli nahrávky byly pořízeny 17. 1. 1972. Diskografie jsou obvykle k datu vydání.