terka - @ 13.10.2018 | #

Debut Fresh Cream jsem zaregistrovala chvíli po druhé desce. Na první poslech to bylo pořádné utrpení a muzika, která se do drážek lp zaznamenala, mi připadala naprosto fádní a nezáživná. Postupně jsem začala svůj názor přehodnocovat až do chvíle, kdy jsem si tu malinko triviální muzičku celkem zamilovala.

Bez ohledu na to, jací významní hudebníci se v Cream sešli, je jejich první společný plod nesourodě-naivní sondou do bluesrockové oblasti. Následující desky jsou určitě silnější a osobitější. Novější songy mají zajímavější harmonie, jsou energičtější a po instrumentální stránce rovněž bohatší. Přes to přese všechno ta deska není hloupá ani špatná. V určitých momentech se dá odhadnout, kam bude potenciál kapely směřovat.

V první skladbě I Feel Free se tluče blues s rock'n'rollovým modelem, který používali na začátku své kariéry Beatles. Na rok 1966 mě přijde podobný vklad už trochu zastaralý. Ve druhé N.S.U. se potkávají Cream pro změnu s ranými Rolling Stones. K nejpovedenějším skladbám jsem si přiřadila Bruceho Dreaming, "whoovku" Sweet Wine a povedený dixonovský cover Spoonful. Na béčku jsou samé předělávky, třeba po selsku a od podlahy střihlé Four Until Late a Rollin' and Tumblin'. A hlavně zpočátku nenáviděná a dnes milovaná I'm So Glad.

Průměrně dobrá deska, ani špatná, ani nikterak okouzlující. Tedy za tři.

lover-of-music @ 13.10.2018 08:24:34 | #
terka: Naprosto souhlasím. Mě tento jejich debut taky nějak neposadil na zadek. Nejvíc se mi tu líbí písnička N.S.U, která je fakt našlapaná. Ale jinak se zde hodně vyskytuje blues-rock a s tím se já zrovna moc nekamarádím.

Za jejich nejpovedenější album osobně považuji Disraeli Gears.

northman: Nechci si hrát na Hujera, ale Velvet Underground And Nico vyšlo až v roce 1967. Co se týká zásadních alb roku 1966, tak jste ještě zapomněl na Pet Sounds od Beach Boys.