Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 17.05.2015

Skupinu AC/DC jsem objevil už na střední škole, byl to tehdy myslím nějaký napálený výběr, který mě seznámil s největšími hity této kapely. S pronikáním do tajů internetových zákoutí a datových úložišť jsem si postupně zkompletoval jejich diskografii v elektronické podobě a jeden čas jsem se jí rád proposlouchával při běhání - hudba AC/DC na mě působí velmi motivačně.

Stejně jako mnozí další fanoušci kapely, ani já se neubráním srovnání "scottovského" a "johnsonovského" období - ve tvorbě kapely ze 70. let, kde je ještě v tom špinavém elektrickém rachotu silněji cítit blues, jsem jako doma, jakmile ale AC/DC v 80. letech svůj zvuk zmetalizovali, začal jsem si v jejich diskografii hodně vybírat. Albem The Razors Edge jsem si před nedávnem doplnil svou (zatím skromnou) sbírku CD téhle kapely, neboť jej považuji za jejich (zatím) poslední výraznější desku.

The Razors Edge je hodně hitově orientovaná deska - hned úvodní Thunderstruck s "trademarkovým" Angusovým riffem pravděpodobně bude znát ledasjaký hudební posluchač, i mainstreamověji orientovaný. AC/DC měli práci s dvojicí kytar vždycky perfektně zmáknutou, absence kterékoli z nich by pravděpodobně skladbu položila. Další vynikající věc, hymnickou refrénovku Moneytalks, zdobí jednoduché, ale účelné akordové podklady, temnější titulní skladbu The Razors Edge zase protkává Angusovo hypnotické kytarové vyšívání. Velmi melodickým příspěvkem je skladba Are You Ready, ve Shot Of Love si zase užívám ty kytarové přiznávky ve slokách.

Tak to by byly ty vyložené blockbustery - ale ani další materiál na desce není špatný. Fire Your Guns uhání jako splašený rychlík a trošku evokuje klasické AC/DC alá Let There Be Rock, Mistress For Christmas by dokonce se sedmdesátkovým nazvučením a aranžemi mohla být bluesovka jako řemen. Rock Your Heart Out je také slušný rockový kolotoč s dravostí na rozdávání, naproti tomu Got You By The Balls už sklouzává do takového toho střednětempého rocku, kterým mě tvorba AC/DC z posledních 20 let spíše nudí. Let's Make It je i přes nadějný začátek a zpěvný refrén to stejné v bledě modrém a příliš mě nebaví ani poslední dvě skladby Goodbye and Good Riddance To Bad Luck a If You Dare.

Začátkem 90. let se po slabší předchozí pětiletce podařilo nahrát silnější alba mnoha různým rockovým skupinám, namátkou jmenujme třeba Queen, KISS či Judas Priest. Myslím, že AC/DC k nim můžeme albem The Razors Edge také zařadit, i když se na desce (respektive hlavně při jejím konci) nachází několik výrazněji slabších momentů. Rozhoduji se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nicméně tentokrát budu asi přísný a zůstanu na silných třech. To nejlepší mají už AC/DC od roku 1980 zkrátka za sebou.