Reakce na recenzi:

Voytus - @ 25.11.2008

Jedna z nejlepších půlhodin, které je možno v rockové hudbě zaslechnout. Rising je naprosto zásadní počin Rainbow, při kterých tehdy stály snad všechny možné i nemožné nadpřirozené síly.
Blackmore ani Dio už nikdy nic podobného nezopakovali.
Od prvních klávesových tónů intra Tarot woman mi bylo jasné, že tohle se bez trvalých následků neobejde. A ve chvíli, kdy do toho Blackmore řízne a postupně nastoupí celá kapela, šla hlasitost nemilosrdně doprava. Však je také Tarot woman skvělý otvírák. Nemilosrdně si to žene kupředu, řezavý hlas Ronnieho Jamese Dia ji neomylně provází a mr. Blackmore kouzlí.
Stejně silná je i následující valivá Run with the wolf. Diův zpěv je často zdvojený, což u mě vyvolává takové to příjemné mrazení v zádech, kulometné bicí Cozyho Powella mají dokonalý hromový zabijácký zvuk a celá píseň atmosférou skvěle navazuje na úvod.
Hutná, bluesově šlapavá Starstruck a vypalovačka Do you close your eyes jen potvrzují již napsané.
Ovšem to, co přijde po nich, je tím opravdovým vrcholem alba. Kulometná palba Cozyho Powella uvede jednu z nejlepších hardrockových skladeb všech dob - Stargazera. Přes osm minut trvající epická záležitost. Text o ďábelském čaroději ukazuje, kudy se Dio později bude ubírat - fantasy témata, středověk, mytologie. Kromě Rainbow je tu též Mnichovsá filharmonie, což jen podtrhne bombastičnost skladby. Je úžasné, jak málo vlastně stačilo - je tu jen pár motivů, které se několikrát opakují. Orchestr hraje jak o život, Blackmore přidává jedno ze svých nejpromyšlenějších a nejzajímavějších sól. A jak skladba postupně mohutní, opakuje se už jen jeden motiv, do toho Dio úpí a křičí, jako by to měl být jeho poslední song.
Nejlepší je, že ani potom Rainbow nepoleví! A light in the black si to žene osm minut v rychlejším tempu. Pro zpěv jsou tu jen nějaké tři minuty, pak se předvádí Blackmore a Carey v dlouhé sólové pasáži, Powell rozjede dvoukopákovou baterii a většina metaláků může jen závidět.
Rising nemá chybu. Pouhých šest skladeb, ale jakých! Úžasná energie, nasazení, syrový zvuk, neopakovatelná atmosféra...Opravdu jsem při prvním poslechu místy nechápal, jak je to možné.

PS: Nevíte někdo o vynilu? Odkoupím, tuhle desku stojí za to mít v původním vydání.